Prodejci je kdysi na trzích nabízeli jako křížence slepice a králíka. Tělo hedvábniček pokrývá peří, a přesto připomínají chlupatou koul

3. prosinec 2020

Řeč je o slepicích hedvábničkách. Toto zvláštní plemeno bylo známé už před víc než tisícem let v Číně. Prvním Evropanem, který si  hedvábničky přivezl, byl údajně benátský kupec a cestovatel Marco Polo.

Jejich tělo pokrývá peří, a přesto připomínají chlupatou kouli. 

K nám se tyto slepice dostaly až na začátku 20. století. Prodejci je na trzích nabízeli jako křížence slepice a králíka. Bezesporu to souviselo s jejich zvláštním vzhledem.

Nejenom proto je začala chovat i Pavlína Vazdová z Ledenic na Českobudějovicku. Na jejím dvorku pobíhá jeden kohout a sedm slípek tohoto plemene. Hedvábničky jsou menšího vzrůstu. Nejčastější barvou jejich peří je bílá. Existují i další zbarvení – divoké, stříbrné, skvrnité, černé, nebo žluté.

Hedvábničky - Jejich tělo pokrývá peří, a přesto připomínají chlupatou kouli

„Když není po dešti, jsou pořád krásně načechrané. Mají opeřené i nohy, chocholy a vousy“, dokresluje jejich podobu jejich chovatelka. Jejich zvláštností je taky pět prstů a fialová kůže a maso. K jejich přednostem patří to, že jsou dobré matky, snášejí se bez problémů i s jinými zvířaty.

To ale není zdaleka všechno. Patří k nenáročným ptákům. „Kupujeme jim pšenici, granule a nebojíme se ani zbytků z kuchyně“, doplňuje Pavlína Vazdová. Hedvábničky nerady létají. Místo tradičního kurníku proto upřednostňují spíš suchá hnízda, kukaň anebo nízko umístěný hřad. Další výhodou je, že nehrabou jako ostatní plemena slepic a dají se velmi snadno ochočit.

V magazínu Máme rádi zvířata ještě uslyšíte informace o zdravotních problémech, které způsobí psům ztráta takzvaného jehlového reflexu a o tom, jak můžou mikroorganismy zajistit čištění rybníků.

autoři: Český rozhlas České Budějovice , Jitka Cibulová Vokatá
Spustit audio