Pro kronikářku Srubce je obtížné zachovat odstup, byla totiž i starostkou
Když přišla na úřad Srubce na Českobudějovicku, začala se probírat historií obce. Nechala opravit kapličky a vyčistit pomníky obětem 1. světové války. Starostkou se stala v roce 2006 a byla jí osm a půl roku. Obecní kroniky se Zuzana Vyhnálková ujala před pár lety.
Po letech starostování je pro ni obtížné při psaní kroniky nacházet nadhled. „Už jenom rozpočet. Mám napsat pouhá čísla a nevyjadřovat se k nim, když vím, jak tyto věci chodí a jak mohou dopadnout?“ uvádí Zuzana Vyhnálková příklad, kdy je pro ni náročné zachovat si odstup.
Nebo odkazuje na mohutnou výstavbu z poslední doby, která vzešla ze zájmu developerů a která podle jejích slov jí protekla mezi prsty. „Když jsme se přistěhovali v pětadevadesátém, bylo tu šest sedm chalup, mezi námi a Srubcem byla polní travnatá cesta. Ohromně narostl počet občanů, dětí a související starosti. Jsme z toho nešťastní, ale pokrok nezastavíme,“ říká kronikářka.
Ručně už ne
Během roku si zapisuje do diáře počasí a události. „Pak je třeba si sednout, diář prolistovat a ke každé události napsat pár vět,“ objasňuje postup své kronikářské práce a následně ukáže na soubor příloh.
Zuzana Vyhnálková po vzoru své předchůdkyně píše kroniku na počítači. „Aby to bylo k přečtení a mělo to nějakou kulturu,“ podotýká.
Pomník tehdy a dnes
Pomník ve Staré Pohůrce, místní části Srubce, byl vztyčen padlým v 1. světové válce. Kronikářka ukazuje starou fotografii s jeho původní podobou. „Dneska vypadá jinak. Tyhle části jsou otesané, toto je odříznuté. Je na něm umístěna deska Bohumila Novotného, o kterém skoro nic nevíme. A pryč je všech dvanáct fotografií vojáků z Pohůrky, kteří ve válce padli. Od jedné paní jsme však jednu fotografii získali a tu jsme na pomník vrátili,“ říká.
Pohůrka byla německá, pomník postavili Němci. „Po jejich odsunu nenávist pomník zničila,“ uzavírá kronikářka.
Nad prvorepublikovou kronikou
„Dvacet jedna, rok dvacet dva…“ Zuzana Vyhnálková obrací stránky v prvním dílu kroniky Srubce. „V druhé polovině března a počátkem dubna napadlo tolik sněhu, že ho ani v zimě tolik nebylo,“ cituje z ní.
Přelistuje na zápis následujícího roku: „… 27. srpna 1923 povoluje otevření dvoutřídní obecné školy ve Srubci… Připomenuto, že nebude-li školní vyučování zahájeno v nové škole 1. září, přestanou občané posílat dítky do školy dobrovodské.“ K tomu kronikářka dodává, že chodit do Dobré Vody nebylo jen tak, stalo se i to, že jeden žák cestou umrzl.
Na konec setkání Zuzana Vyhnálková ještě otočí na rok 1924 a také odsud přečte kousek záznamu: „7. června přijel prezident Masaryk do Českých Budějovic na vojenskou slavnost pěšího polního pluku číslo 1, který slavil desáté výročí založení.“
Související
-
Ručně psaná kronika je hezčí, i když to má svá rizika, myslí si kronikář obce Hosín
Nebýt jedné mezery, bezmála sto let píší kroniku v Hosíně na Českobudějovicku. „Jediná přestávka nastala mezi roky 1950 a 1966,“ říká současný kronikář Zdeněk Tibitanzl.
-
Historie vesnice Vrábče je dobře zmapovaná. Existuje kronika školní, hasičská i o stavbě kostela
Rodinným dědictvím je v současné době kronika obce Vrábče na Českobudějovicku. Kronikářka Ludmila Hálová totiž úkol zapisovat aktuální události převzala po svém otci.
-
Vidov je dlouhá desetiletí bez kronikáře. Události zpětně sepsali zdejší milovníci historie
„Není to kronika a je to kronika,“ říká nad knihou o historii Vidova na Českobudějovicku Petr Lexa. V obci totiž dlouhodobě chybí kronikář a údaje zpětně doplnili nadšenci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.