Primář úrazové chirurgie sbíral zkušenosti v Sýrii. Byla tam lepší nemocnice než v Čechách
Úrazová chirurgie patří k docela optimistickým oborům, i když to tak na první pohled rozhodně nevypadá. To si myslí Pavel Kopačka, primář oddělení úrazové chirurgie budějovické nemocnice a vedoucí traumacentra. Jeho práci nedávno ocenil i hejtman kraje.
„Dobrých výsledků je v úrazové chirurgii hodně, na rozdíl třeba od onkologie. Samozřejmě ne všechno se povede, ale pacienti se většinou výrazně zlepší. A pokrok v úrazové chirurgii považuji za jeden z největších za poslední desetiletí,“ říká Pavel Kopačka.
Život na úrazovém oddělení se točí kolem červeného telefonu. Na ten volají záchranáři, když vezou do nemocnice vážně zraněného pacienta. „Červený telefon se nesmí používat na nic jiného, linka je stále volná pro záchranáře. Když zavolají, my aktivujeme traumatým, který už na pacienta čeká. Tvoří ho traumatolog, lékař anesteziologického a resuscitačního oddělení, rentgenolog a většinou ještě všeobecný chirurg. Když je pak potřeba, přivolá se i další specialista,“ popisuje Pavel Kopačka.
Pomoc na traumacentru musí být rychlá. Dříve lékaři používali termín „zlatá hodina“, dnes by podle primáře měl být pacient na sále do dvaceti minut, pokud je operace potřeba.
Pavel Kopačka působí v českobudějovické nemocnici nepřetržitě od roku 1973. Roky 1985 a 1986 ale strávil v Damašku. „V té době čeští lékaři nesměli volně cestovat, ale mohli jezdit jako experti do rozvojových zemí. Já jsem se dostal do Sýrie a dva roky pracoval ve vojenské nemocnici,“ vypráví.
Rozdíl mezi českým a syrským zdravotnictvím byl tehdy značný, a to ve prospěch toho syrského. „V Budějovicích tenkrát nebyla zrovna excelentní nemocnice, takže když jsem přijel do Sýrie, poprvé v životě jsem viděl cétéčko. Měli lepší vybavení, vysokou kvalitu, to, po čem my jsme jenom pokukovali, tam už fungovalo,“ vzpomíná Pavel Kopačka.
Ačkoli jel do Damašku jako expert, sám se podle svých slov mnohé přiučil. Například když po atentátu na autobus přivezli do nemocnice třicet zraněných. „Získal jsem obrovské zkušenosti pro pomoc po hromadných neštěstích,“ říká.
Sýrii si ale pamatuje jinak, než jak ji dnes vnímáme. „Tehdy to byl krásný a bezpečný stát. Nebylo tam potřeba ani zamykat auto. Já znám Sýrii jako nádhernou zemi s přívětivými lidmi, hodně se mi tam líbilo a je mi líto, co se tam teď děje,“ dodává.
Poté už zůstal Pavel Kopačka věrný Budějovicím. „Měl jsem bezvadného šéfa, primáře Podlahu, a o nějakém odchodu do zahraničí jsem už vážně neuvažoval. Je škoda, že teď odchází hodně lékařů, ale nebránil bych se tomu, kdyby měli v úmyslu se zase vrátit. Ta zkušenost je přínosná,“ komentuje.
On sám nyní často navštěvuje nemocnice po celé Evropě i v USA. Úroveň českého zdravotnictví je podle něj se zahraničím zcela srovnatelná. „Používáme stejné přístroje, techniku, máme podobné vzdělávací programy. Naše zdravotnictví zkrátka funguje, i když občas někdo tvrdí opak,“ říká.
Důležité ale také je vybudovat na nemocničním oddělení dobrý lékařský tým. To se Pavlu Kopačkovi daří. „Je to dlouhá práce, trvá to léta. Mně osobně mohli někdy vyčítat, že jsem hodně demokratický, ale vyplatilo se mi to. Máme 26 lékařů a myslím, že každého práce baví a jsem na ně hrdý,“ komentuje Pavel Kopačka.
Jeho práci před nedávnem ocenil i hejtman Jiří Zimola, když mu předal Zlatou šupinu. To primář potěšilo. „Hodně to pro mě znamená, protože ocenění naší práce často není navenek úplně vidět. Většinou vyjde na povrch jedna stížnost, ale deset pochval už ne. Zároveň to není ocenění jen mojí práce, ale celého úrazového oddělení i nemocnice,“ uzavírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.