Při domácím vzdělávání se na letní prázdniny nehraje
Musí rodiče, kteří chtějí své dítě sami vzdělávat, prokázat určitý dosažený stupeň vzdělání? Kolik dětí se může v rodinném prostředí individuálně vzdělávat? Kolik hodin denně se děti věnují učení?
Odpovědi najdete v rozhovoru Katky Hálové s maminkami, které své děti vzdělávají doma – Zuzanou Tampierovou a Zdeňkou Pokornou z Českých Budějovic a učitelkou ZŠ Na rovině v Chrudimi a propagátorkou alternativního školství Janou Hrázskou.
Nejčastějšími důvody, proč rodiče pro své dítě volí netradiční vzdělávací metodu, mohou být například sociální nezralost dítěte, bydlení na samotě či polosamotě nebo jednoduše to, že rodiče chtějí, abych jejich dítě bylo šťastné. A kupodivu – s přáním učit se doma nepřicházejí rodiče, ale naopak samy děti.
„Nevzala jsem já dítě ze školy, ale je to jeho přání se takto učit,“ potvrzuje i Zuzana Tampierová, maminka, která svého desetiletého syna začíná učit druhým rokem. „Kryštof se chce učit doma i přesto, že není každý den v kolektivu dvaceti dětí. V kolektivu je, ale jindy a jinak.“
Socializace dětí je totiž hlavním argumentem proti individuálnímu vzdělávání. Přestože dítě do školy nechodí, má možnost se se svými vrstevníky stýkat. „Buďto spolu chodí na různé kroužky, nebo společně děláme divadlo, muziku i matematiku,“ dodává maminka Zuzana.
Domácí vzdělávání má počátky v 60. letech minulého století v USA a je legální ve všech zemích Evropské unie. V České republice bylo experimentálně povoleno v roce 1998. Od roku 2005 je pod novým názvem individuální vzdělávání rovnocennou formou plnění povinné školní docházky na 1. stupni ZŠ.
Učí se dobrovolně i o prázdninách
A podobné zkušenosti má i Zdeňka Pokorná, která má své pedagogické dovednosti při domácím vzdělávání podpořené i předchozí dlouholetou učitelskou praxí na základní škole. Na rozdíl od běžné základní školy, ale při domácím vzdělávání prázdniny neexistují v podobě, v jaké je většina dětí zná. „I pro naše děti prázdniny existují, ale prožívají je bez obvyklého velkého těšení a nostalgického loučení,“ popisuje situaci maminka desetileté Elišky. „Eliška se učí dobrovolně i o prázdninách, a dělá takové věci, že si třeba píše časopis, nebo si dělá nějaký komiks, nebo vaří a píše kuchařku a vlastně si zkouší věci, které jí baví a těší.“
Obě maminky tak shodně potvrzují, že nejdůležitější pro ně je, aby jejich děti byly při učení šťastné. A tak to má přeci být, nebo ne?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
