Překlady od umělé inteligence jsou často velmi dobré a přirozené, o to je to zrádnější, říká překladatelka
Umělá inteligence dokáže přeložit text během pár vteřin. Je to skvělý pomocník, nebo začátek konce profese překladatele? Jak se mění práce lidí, kteří se celý život věnují převodům textů do jiného jazyka? Které zakázky přebírají stroje a kde je naopak stále potřeba lidský cit, zkušenost a porozumění souvislostem? V rozhovoru Českého rozhlasu České Budějovice odpovídá Karla Bauerová, zakladatelka překladatelské společnosti Sophia.
Profesionální překladatelé používají ve svém oboru stroje už asi čtyřicet let. „Tenkrát se jim neříkalo umělá inteligence, byly to počítačem podporované překlady, takzvané CAT nástroje, které se komerčně začaly prodávat už na konci 80. let,“ vzpomíná Karla Bauerová.
Současná umělá inteligence ale podle ní přináší zásadní změny. „Je to veliký skok ve schopnostech a samozřejmě i rychlosti a dostupnosti. Dřív ty nástroje nebyly levné, dnes je možné získat základní překlad zdarma, rychle a v různých jazycích,“ vysvětluje.
Kvalita AI překladů je navíc stále vyšší. „Nutno přiznat, že jsou plynulé, přirozené, často velmi dobře použitelné, ale v tom je současně i riziko. Chyba není na první pohled vidět, nekřičí. U předchozích strojových překladů to šlo poznat, dnes to poznat nejde, o to je to zrádnější,“ říká Karla Bauerová.
Jako příklad, který otestuje úroveň překladu, uvádí větu: Pohár se nevešel do kufru, protože byl příliš velký. „Nebo také můžu říct: protože byl příliš malý. Umělá inteligence neví, kam to přídavné jméno přiřadit, jestli byl pohár velký, nebo naopak malý. A když toto umělá inteligence zvládne, tak pak už je to opravdu těžký soupeř pro živého překladatele,“ komentuje.
Co se týče vtipných až absurdních strojových překladů, vzpomíná si na výraz „závodní stravování“, ve smyslu podnikové stravování, přeložený do angličtiny jako „racing catering“. „To by znamenalo catering pro automobilové závodníky nebo sportovce. Vím, že tento překlad byl předložen v rámci nějaké účetní uzávěrky na finanční úřad, tam se tomu všichni zasmáli, žádnou škodu to nezpůsobilo, ale je to takový pěkný příklad,“ dodává.
Celý rozhovor s překladatelkou Karlou Bauerovou si pusťte v přehrávači pod titulkem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
