Poznat patologického hráče je mnohdy velmi těžké. Riziko se přitom týká až čtvrt milionu lidí v Česku

„Je to velké číslo, ale zároveň se u nás dlouhodobě nemění. Nicméně statistika poukazuje na to, že hazard je určitě problémová oblast. Patologické hráčství se netýká jen hráčů samotných, dopadá úzce i na jejich blízké. Lidí, kterých se hazard nějak dotýká, je tedy ještě mnohem víc,“ komentuje data Lenka Mašková, vedoucí českobudějovické Poradny pro nelátkové závislosti organizace Prevent 99.

Martin Zajíček a Lenka Mašková|foto:Matěj Vodička, Český rozhlas

Mezi nejčastější varovné signály problémového hráčství patří neobvyklé chování. Blízcí mívají zvláštní pocit – u dotyčného se najednou začnou ztrácet peníze, má sklony různé věci skrývat a tajit, běžně si vymýšlí a často komunikuje víc se svým mobilním telefonem než se svým okolím.

„Když někdo pije alkohol, tak to na něm poznáte, stejně tak poznáte, pokud užívá drogy. Ale hraní vlastně nepoznáte, v tom je to velmi složité. Partneři nebo manželé gamblerů si třeba často myslí, že mají nějaký paralelní milenecký vztah, protože před nimi spoustu věcí skrývají a mají tendenci trávit čas jinde než doma,“ dodává Lenka Mašková.

V dané problematice vyniká jeden zásadní pojem, a to mechanismus takzvaného „dohánění proher“. Jde jednoduše o neustálé očekávání výhry, jež má už konečně přijít. Každá prohra je zklamání, protože patologický hráč věří, že si vytouženou výhru užije. Ztracené peníze ho tak neustále motivují k dalším sázkám.

„Lidé nám sami často popisují, že dokud mají peníze, je těžké se zastavit. A jak se z toho dostat ven? Je celá řada opatření, která klientům nabízíme. Například sázkové aplikace mají sebeomezující funkce. U samotného hráče je to pak o určité odpovědnosti, ochotě a schopnosti se někdy zastavit, uvědomit si důsledky té prohry, uznat chybu a projít si tím,“ říká Martin Zajíček z českobudějovické poradny Preventu.

Celý rozhovor o patologickém hráčství si pusťte v přehrávači pod titulkem.