Povolání z nouze. Bělokarpatské vesnice proslavili zvěrokleštiči

Že jste tomu nerozuměli? Ani se tomu nedivíme, protože je to miškářská hantýrka. V překladu to znamená, že neznámý si při odchodu do služby obléká košili, nohy vsune do nohavic, na hlavu si dá klobouk, obuje boty a přes rameno si dá ještě brašnu.

Dnes tak bude v seriálu Mezi kopci a loukami řeč o zvěrokleštičství, což je zaniklé řemeslo, které velmi proslavilo obec Komňu na Bojkovicku.

Klidnější zvířata i lepší obživa

Zvěrokleštič byl člověk, který hospodářským zvířatům odstraňoval pohlavní žlázy. Jeho hlavním pracovním nástrojem byly speciální kleště, proto zvěrokleštič. Říkalo se jim také miškáři. To zase podle svinského míšku nebo šviháci, protože švihali nožem.

Komňa je jediná v Česku. Vznik jména obce je dodnes zahalen tajemstvím

• Upravit
• Smazat

Na stráních pod Velkým Lopeníkem na pomezí Horňácka a Kopanic je obec se zvláštním názvem Komňa.

Podle ředitele Muzea Bojkovska Tomáše Hamrlíka bylo pro provozování tohoto řemesla několik důvodů. Vykastrovaná hospodářská zvířata byla klidnější a schopnější v tahu, měla chutnější a křehčí maso a do jisté míry se tak řídilo i jejich rozmnožování. Ale i tak vzniklo toto povolání z nouze.

V Bílých Karpatech se lidé nemohli uživit jako zemědělci. Pole tam byla kamenitá a neúrodná, proto hledali jiný způsob obživy. Zvěrokleštičství bylo jedním z nich. V Komni se první zvěrokleštiči objevili v roce 1567. Zpočátku bylo řemeslo i zatracované a lidé se k němu raději moc nehlásili, ale koncem 19. století už patřilo k velmi vyhledávaným a také mimořádně dobře placeným povoláním. V Komni bylo v té době dokonce nejčastějším řemeslem.  

Miškáři z Komně chodili za prací do okolních zemí. Nejčastěji do Polska, ale také do Pruska, Ruska, Uher a někteří dokonce putovali až do Litvy. Kromě slušných výdělků přiváželi domů řadu technických novinek, díky nimž se vesnice rychle rozvíjela. Nejbohatší z nich se stali váženými občany a dokonce se dostali i do vedení obce. 

Povolení od císaře

Zvěrokleštičem se ovšem nemohl stát každý. Vykonávání živnosti oficiálně povolil císař Josef II. V 18. století vydal základní patenty a stanovil podmínky pro získání odborné licence. Zájemci museli absolvovat čtyřletou školu a složit praktickou zkoušku. Císařské patenty platily až do poloviny 20. století.

První obavy o budoucnost řemesla v Komni i v okolních obcích na Bojkovicku přinesl konec první světové války a zánik Rakouska – Uherska. Povolání se ale i přes mnohé překážky podařilo udržet.

V roce 1941 vyšlo nařízení protektorátní vlády o ochraně zvířat proti týrání. Miškáři museli spolupracovat s veterináři. Zvěrolékařská komora společné zákroky ovšem později zakázala. V únoru 1951 vstoupil v platnost zákon o zdokonalení živočišné výroby a soukromá zvěrokleštičská živnost byla zrušena. Ti, kteří se řemesla nechtěli vzdát, se stali zaměstnanci veterinární služby a pracovali za minimální mzdu až do 80. let 20. století.  

 O jejich práci i životě podrobně informuje ojedinělé muzeum v Komni vybudované v památkově chráněném domku z roku 1850, v původním obydlí rodiny zvěrokleštiče.