Povídka: Nešťastná budoucnost

Psal se rok 2013 a já jsem byl ve škole. Všichni jsme otráveně seděli a přemýšleli nad záludným úkolem. Byl to sloh. Měli jsme napsat o cestě do budoucnosti. Bylo to téma za všechny prachy. Nikomu se do toho nechtělo, ale muselo to být.

Když jsme skončili ve škole, šel jsem s klukama do knihovny a cestou jsme si povídali, co kdo napsal. Ve čtyři hodiny jsem jel se svou mamkou domů a říkal jí, co nám zas ta učitelka dala za práci. Mamka s ní... bohužel... opět plně souhlasila. Stále mi hlavou probíhalo tolik nápadů, ale když byl nějaký opravdu dobrý, tak se mi vytratil z mysli. Nemohl jsem ani usnout, jak se mi v hlavě motalo tolik věcí.

Najednou jsem se objevil sám v pokoji, ale tak o 100 let jsem zestárnul. Podíval jsem se do zrcadla a zalekl jsem se. „Jsem to vůbec já?“ říkal jsem si. Šedivé vlasy, obličej samé vrásky, zkrátka od letmého pohledu... vetchý stařec. Ale byl jsem hbitý jako za mlada. Vyšel jsem z domu a vše vypadalo jinak. Mým přáním bylo pozdravit své přátele, ale nejméně polovina z nich byla na krchově. Měl jsem štěstí, jednoho jsem přeci našel.

Matěj! Ano, Matěj trávil zbytek života v domově pro seniory. Ptal jsem se ho, kde jsou jeho děti a vnoučata, že bych je moc rád poznal. A on se slzou v oku odpověděl: „Se svojí dcerou jsem se pohádal a ona se i s manželem a dětmi odstěhovala na Mars... A syn, ten je velitelem vesmírné posádky...“ a tiše se odmlčel. Také jsem chtěl vědět, jak se má on sám, ale on říkal, že to je jedno, že nikoho už stejně nemá.

Za pár dní mi volali z nemocnice a říkali, že umřel žalem a steskem ve věku pouhých 113 let. Byla to pro mě obrovská rána. Nemohl jsem se s tím smířit. Každý den jsem chodil k jeho hrobu a říkal mu, co je nového. Škoda, že nepřicházela žádná odpověď na otázky, které jsem mu kladl. Bylo to opravdu moc smutné.

Když jsem tam přišel znovu a vyprávěl mu příběhy všedního dne, jako by z hrobu se ozvalo: „Probuď se! Tak už se probuď!“

Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněla moje zamračená mamka, která už skoro měla strach, že mi něco je, jak jsem tvrdě spal a nevstával. Bylo mi zase 13 let a všichni mí přátelé byli živí a zdraví... naštěstí.