Porušili veškeré předpisy, ale rozhovor s parašutistou během volného pádu měl úspěch

Mezi reportáže, na které dodnes vzpomíná, patří unikátní rozhovor s parašutistou během volného pádu. „On měl u sebe mikrofon, vyskočil z letadla volným pádem a popisoval, co se děje, co vidí, kam přistane. Já jsem s ním mluvil z věže letiště na Hosíně,“ vypráví.

Natočit takový rozhovor bylo však tehdy velice technicky náročné. „Všechno vybavení tenkrát bylo velké a masivní, takže technik musel vymyslet způsob. Přijeli jsme na letiště s autem, na střechu postavili velkou anténu a na krajského instruktora paravýcviku Václava Musila jsme navěsili takovou kuklu, kde měl sluchátka a mikrofon,“ vysvětluje Pavel Kroneisl.

To všechno navíc bylo proti veškerým předpisům. „Parašutista nesmí opustit letadlo bez helmy, ale helmu mít nemohl, na tu by se technika nedala dát. Takže byl prostovlasý, místo helmy měl tu naší opičárnu, a tak jsme to natočili,“ dodává Pavel Kroneisl.

Úsilí se vyplatilo. Rozhovor s parašutistou během volného pádu vyhrál první cenu v soutěži tehdejšího Československého rozhlasu v kategorii reportáž.

Pavel Kroneisl začal pracovat v českobudějovickém rozhlase v roce 1970. Tehdy mu bylo 19 let. „Do té doby jsem vlastně netušil, že existuje něco jako dechovka, která je se stanicí hodně spojena. Mlhavě jsem ji občas zaslechl někde na pouti, ale nikdy mě nezajímala. Pak jsem ale nastoupil do rozhlasu jako redaktor – elév, tehdy zrovna odešel jeden hlasatel a vedení usoudilo, že bych hlasově  měl na to, abych ho nahradil,“ vzpomíná.

Čtěte také

Písničky pro radost vysílá budějovický rozhlas už 50 let. Hromady dopisů nahradila elektronická přání

Tak se jeho pracovní náplní stalo uvádění pořadu Melodie z obálky, tedy dnešních Písniček pro radost, které spojují přání k jubileím s dechovou hudbou. „Posadili mě do studia a já jsem tam poslouchal dvě hodiny tuhle muziku, kterou jsem neznal, a že bych jí miloval, to se říct nedá,“ přiznává.

„My jsme vyrůstali na Beatles, Bee Gees, Rolling Stones a podobných kapelách. No, chvíli to trvalo, než jsem se s dechovkou sžil, ale fakt je, že asi má pravdu dramaturg, který tvrdí, že do dechovky člověk časem doroste. Jsou určité zábavy, kam patří, ale pro mě to v těch letech byl obrovský šok,“ uzavírá Pavel Kroneisl.

Vzpomínky na práci v rozhlase a zajímavosti z rozhlasového archivu přináší magazín Vltavín. Nabízí i trojí povídání s Ladislavem Voříškem z 90. let minulého století, které připomíná, že v žádném věku není pozdě na nic, třeba ani na cestu kolem světa.