Podle studie EU se Romové ke svému romství spíš nehlásí. Bojí se diskriminace

Vlajka EU
Vlajka EU

Na Slovensku žije podle odhadů více jak 400 tisíc Romů. Ke svému romství se hlásí méně než čtvrtina z nich. Důvodem jsou předsudky a diskriminace. Organizace Amnesty International přitom dlouhodobě kritizuje Slovensko za přetrvávající diskriminaci Romů.

80 % Romů v Evropské unii žije pod hranicí rizika chudoby. Každý třetí Rom žije v bytě bez vody a každé třetí romské dítě žije v rodině, ve které některý z jejích členů šel spát alespoň jedenkrát v průběhu jednoho měsíce hladový. Tvrdí to průzkum Evropské unie týkající se diskriminace Romů.

Zjištěná fakta upozorňují na jednoznačnou skutečnost, že největší etnická menšina Evropské unie stále čelí diskriminaci a nerovnému přístupu k různě životně důležitým službám. Slovensko není výjimkou. Pokračuje Štefan Ivanco z poradny pro občanská a lidská práva:

„Přesto, že je Slovensko za tento problém dlouhodobě kritizováno ze strany mnohých mezinárodních organizací na ochranu lidských práv, zodpovědní politici a političky jednoduše nedělají dost pro to, aby něco řešili.“

Na to reaguje ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák:

„Jde o komplexní problém, otázku, které se věnujeme po desetiletí a kterou nedokážeme uspokojivě vyřešit. Osobně nemám pocit, že je problém v inkluzi do evropské společnosti.“

Nebát se promluvit

Diskriminace není cizí ani romskému aktivistovi Ivanovi, který se s ní v minulosti setkal u jednoho z mobilních operátorů:

„Chtěl jsem u jednoho mobilního operátora požádat službu, ale byla mi odepřena s tím, že jsem Rom. Rozhodl jsem se, nenechat to být a podal jsem žalobu.“

Soud potvrdil, že romský aktivista byl diskriminovaný.

„Rád bych vzkázal lidem, kteří mají pocit, že byli diskriminováni, aby se toho nebáli a mluvili o tom. To, co se stalo mě, může se stát například v nemocnici, v obchodě, kdekoliv jinde. Není to příjemné, obzvlášť jste-li s rodinou, s vašimi dětmi.“

Zkušenosti s diskriminací má i Agáta Duchoňová. Během lidskoprávního monitoringu v terénu ji a jejího kolegu v jednom baru odmítli obsloužit. Číšnice po zjištění, že se jedná o Romy, chtěla ukázat klubové karty, které Agáta a její kolega pochopitelně neměli:

„Pro mě to byla první zkušenost s diskriminací. Cítila jsem se strašně poníženě a zahanbeně. Podala jsem podnět na obchodní inspekci. Asi po měsíci se mi ozvala inspektorka ze SOIky. Dohodly jsme si datum, čas a postup kontroly.“

Spolu s pracovnicí ze Slovenské obchodní inspekce navštívily zařízení, ve kterém Agátu odmítli obsloužit. Agáta si objednala čaj, který jí číšnice bez problémů donesla.

„Číšnice pak řekla, klubové karty platí v baru. Inspektorka se jí zeptala, proč nás tedy obsloužila, když klubové karty nemáme. Výsledkem nakonec bylo to, že k žádné diskriminaci nedošlo, protože nás obsloužili. Proto jsem podala podnět do Bratislavy.“

Podobně jako košická pobočka i bratislavská centrála SOI potvrdila, že v případě Agáty Duchoňové o žádnou diskriminaci nešlo. Negativní zkušenost paní Agátu neodradila, právě naopak.

„Podle mě je velmi důležité, aby Romové a Romky bojovali za svoje práva. Máme je stejné jako ostatní lidé na Slovensku. Věřím v lepší budoucnost pro nás všechny v této společnosti.“