Po revoluci Rakušané vítali české sousedy, vypravili pro ně vlaky do Vídně zdarma

Jeden z vlaků jel z příhraničního Gmündu 4. ledna 1990 v časných ranních hodinách. Jihočeši sem mířili doslova v průvodu z nádraží v Českých Velenicích.

„Šli jsme pěšky až do Gmündu, což byla druhá část města, která bylo rozděleno hranicí. Byli tady celníci a kontrolovali nás, pak už jsme sedli na přímý vlak do Vídně,“ vzpomíná Martina Indrová.

Čtěte také

Sametová revoluce přinesla i obnovení Sokola. Svůj majetek ale spolek dostal zpět v žalostném stavu

Budova nádraží v Českých Velenicích se od té doby příliš nezměnila. „Pro mě je to obrovská nostalgie, protože jsem tady nebyla opravdu asi 25 let,“ komentuje Martina Indrová.

Ve Vídni chtěla tehdy hlavně vidět Hofburg a katedrálu svatého Štěpána, což se jí podařilo. „Samozřejmě nám také všichni doporučovali, kde se nejlíp nakupuje, takže jsme hledali ten vysněný Mexikoplatz, což bylo takové tržitě, kde se dalo koupit všechno. Také si pamatuji, že výlohy obchodů byly plné zboží a my jsme nevěděli, na co se dívat dřív,“ popisuje.

Na hranici mezi Českými Velenicemi a Gmündem dnes už nejsou ani celníci, zůstává tu ale cedule s nápisem Vítáme vás, sousedé.

Podle archivních záznamů železniční stanice v Českých Budějovicích začali v lednu 1990 přijíždět do Čech také první rakouští turisté.

Martina Indrová na nádraží v Českých Velenicích. Teď už odsud vlaky do Vídně jezdí naprosto běžně|foto: Mária Pfeiferová,Český rozhlas