Po 120 letech se do Budějovic vrátila komická opera Zakletý princ

„Je to titul, který byl ve své době neuvěřitelně populární, obrovsky žádaný, divácky úspěšný, řekl bych až na úrovni dnešních muzikálů. Libreto je vlastně zpracováním známého motivu, jak se chudák na jeden den stane pánem,“ říká autor hudebního nastudování Jan Bubák.

Režie se ujal Miloslav Veselý. Právě pod jeho dohledem opera prošla textovou úpravou a zkrácením partitury. „Zhruba třetinu jsme vyškrtali, protože se tam vracely motivy a neposouvalo to děj. Snažili jsme se vyhnout i starým archaismům, kterým nebylo rozumět. Myslím, že to, co vzniklo, je nosné a přijatelné, ale má to pel 19. století,“ komentuje.

Partitura ani klavírní výtah opery nikdy neprošly tiskem. Soubor vycházel při studiu z jejich opisu z roku 1896, který se zachoval v archivu divadla J. K. Tyla v Plzni.

Jak dodává Jan Bubák, nastudování opery z původních rukopisů přinášelo nemalé nesnáze. „Bylo to malé dobrodružství, protože jsme postupně odhalovali vnitřní charakter opery, rozhodovali jsme se, jak k tomu budeme přistupovat, museli jsme spoustu věcí dělat od nuly,“ popisuje.

Hlavní roli Toníka, venkovského ševce, který večer přebere a ráno se místo v hospodě vzbudí na zámku, zpívá člen opery Jihočeského divadla Aleš Voráček v alternaci s Peterem Malým .

V Zakletém princi debutuje řada mladých operních tváří. Roli prince zpívají barytonisté Martin Štolba a Aleš Janiga, který na jih Čech přijel až z Bratislavy. „První a druhé dějství je konverzační komedie, ve třetím dějství přichází takové zamyšlení, které má klasické atributy operní árie,“ doplňuje.

Opera Zakletý princ poprvé zazněla 13. května 1872 v budově pražského novoměstského divadla. Libreto k ní vzniklo podle činoherní komedie Johana von Plötze. Jeho autor Jindřich Böhm jej původně psal pro Bedřicha Smetanu.

Komická opera Zakletý princ v Jihočeském divadle|foto: Jihočeské divadlo, Michal Siroň