Plačící kašpárek v Kolodějích nad Lužnicí připomíná loutkáře Matěje Kopeckého

Původně socha stála v areálu kolodějského zámku, kde kdysi odehrál svůj poslední kus slavný loutkář Matěj Kopecký. Pak prý pozval diváky ještě na další představení, kterého se už nedožil.

Matěj Kopecký si za svůj život podle všeho sám několikrát změnil datum narození. Podle nejpravděpodobnější verze se narodil 24. února 1775 v Libčanech na Královéhradecku. Jeho otcem byl Johanes Kopecký, potulný kejklíř, jak se tehdy říkalo.

Matěj se k loutkařině dostal až v pokročilém věku. Nejdříve se totiž vyučil hodinářem a v jihočeských Miroticích si našel manželku Rozálii Holzäpfelovou. V roce 1798 ho ale odvedli na vojnu a on se z ní vrátil až za neuvěřitelných 11 let. A vrátil se jako vojenský vysloužilec, invalida. Aby uživil své děti a ženu, obchodoval se vším možným, například s knoflíky, anebo dokonce prý i s velbloudí srstí. Ale zároveň provozoval i loutkové divadlo.

K tomu ale musel nejdříve získat licenci a v roce 1819 si podal žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení jednoroční licence „K provozování mechanických představení“. Každoročně ji musel prodlužovat. Odtud také nejspíš pramení různá data jeho narození, protože úřad licenci uděloval jen do určitého věku žadatele.

Existuje také více verzí popisu jeho úmrtí. Podle jedné odehrál poslední představení u kolodějského zámku a pak cestou do kopce domů ke svému synovi padl na zem skolen mrtvicí. Jiná verze praví, že se tak stalo poté, co vybubnoval pozvánku na své další představení.

Pomník loutkáře se už dvakrát stěhoval

Ať tak či onak, památník stojí v Kolodějích nad Lužnicí nedaleko místa, kde Matěje Kopeckého zastihla poslední chvíle života.

„Je to socha plačícího kašpárka s protrženým bubnem,“ popisuje Martina Sudová, ředitelka Městského muzea v Týně nad Vltavou. Právě v tomto muzeu si letos mohli návštěvníci připomenout 170 let od smrti známého loutkáře, a to představením reedice knihy Dagmar a Josefa Blümlových: Matěj Kopecký 1775 – 1847 a také výstavou „Království loutek za oponou“ v Městské galerii Týn nad Vltavou. K vidění na ní byly loutky, rodinná a spolková loutková divadla 1850-1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových z Brna.

Matěj Kopecký to neměl za svého života rozhodně jednoduché, z patnácti potomků se dospělosti dožilo jen šest. U svého nejmladšího syna a jeho ženy pak Matěj strávil poslední léta svého života.

„Týnský kaplan Jan Snížek zanesl o smrti a pohřbu loutkáře zápis do matriky zemřelých: Na tejnském hřbitově pochován Matěj Kopecký, komediant z Mirotic, vdovec a žebrák," cituje staré zápisy Martina Sudová.

Socha plačícího kašpárka je podle památkáře Romana Lavičky dílem sochaře Josefa Jiříkovského. Nejdříve stála v zámeckém parku, ale kvůli stavbě Orlické přehrady byl pomník přestěhován do zahrady před vilu baronky Kocové z Dobrše. Od poloviny sedmdesátých let stojí pomník v zatáčce u silnice před někdejším hotelem. V roce 1985 sochu poškodil vandal.