Pitnou vodu pro budoucnost hledají jihočeští hydrochemici spolu se svými norskými kolegy

26. listopad 2021

Smog z aut, globální oteplování, ale paradoxně i zlepšení životního prostředí po roce 1989 stojí za nárůstem organické hmoty v pitné vodě. Řešení hledá tým hydrochemiků v čele s Petrem Porcalem.

Petr Porcal, vedoucí oddělení hydrochemie a ekologického modelování při Hydrobiologickém ústavu Biologického centra2.jpg

Pitná voda pro budoucnost - tak se jmenuje projekt, na kterém pracují hydrochemici z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích spolu se svými norskými kolegy. Zaměřují se nikoli na dostatek pitné vody, ale na její kvalitu. I když, jak potvrzuje šéf české části projektu Petr Porcal, vedoucí oddělení hydrochemie a ekologického modelování při Hydrobiologickém ústavu Biologického centra, množství a kvalita vody spolu souvisejí.

V letošním roce, podle Petra Porcala bohatším na srážky, jsme mohli pozorovat pouhým okem, že například voda v šumavských tocích získala žlutozelený nádech. Znamená to nárůst organických látek. Ty se do vody vyplavují z půdy a nejsou pro člověka samy o sobě jedovaté. Toxické látky ale vznikají chemickou reakcí organik s desinfekčními prostředky při čištění povrchové vody předtím, než ji napustíme do vodojemů. Tento problém je potřeba vyřešit.

Zlepšování ovzduší se nám blíží k hranici možného

Jihočeští vědci proto sledují místní vodní zdroje a spolupracují s vodárnami: 

„Tady na jihu Čech máme coby hlavní zásobárnu pitné vody vodárenskou nádrž Římov. Náš ústav už více jak čtyřicet let sleduje vývoj kvality vody nejenom v této nádrži, ale v celém povodí. Takže máme přehled o tom, k jakým dochází sezónním změnám, případně jaké ty změny jsou v průběhu oněch čtyř desítek let. A víme, že v posledních dvou desetiletích dochází k nárůstu organiky v římovské nádrži,“ říká docent Porcal.

Kromě Římova sledují v rámci projektu Pitná voda pro budoucnost také úpravnu vody v Písku.

„Ta totiž upravuje vodu přímo z řeky Otavy. A na Otavě není jediná přehrada. Což je velký rozdíl oproti Vltavě. Tady se kvalita vody mění velice rychle. Je potřeba vždy reagovat na to, co zrovna teče. Jestli přišla bouřka na Šumavě, nebo v nižších polohách toku a došlo k nějakému spláchnutí vody, anebo zda se právě vypouštějí rybníky – to všechno kvalitu vody ovlivňuje. A úpravna na to musí být připravena,“ podotýká hydrochemik Petr Porcal.

Obsluha každé vodárny podle něho většinou zná místní záludnosti a podle toho nastavuje aktuální dávky chemikálií a jiné parametry, které podmiňují koncovou kvalitu vody.

„Naším úkolem není přímo řídit úpravny, ale spíš jim navrhnout možnosti ke zlepšení a nabídnout jim predikci toho, kam až ten nárůst organiky může jít. Aby se na to mohly připravit,“ vysvětluje dále.

A kam tedy může organické zatížení pitné vody dojít, tuší to hydrochemici v čele s Petrem Porcalem?

19:14 hod - Vypouštění vody z Římovské přehradní nádrže

„Tušíme, ale je to složitější. Zlepšování ovzduší se nám blíží k hranici možného. Tam už jsme se co do oxidu siřičitého přiblížili konci devatenáctého století, tam jsme na tom dobře. Stále nám vadí oxidy dusíku vypouštěné z automobilů, tam ještě máme šanci něco zlepšovat. Ale v posledních letech se ukazuje, že ten nárůst organiky v povrchové vodě dál pokračuje a pravděpodobnou příčinou je globální oteplování. Ve stávajícím trendu činí nárůst například v Římově jednu desetinu miligramu organického uhlíku za rok.“

Situace se nyní řeší chemickým a mechanickým odstraňováním vysrážených organických látek z vody. To má ale své meze, navíc to celý proces prodražuje. „Ono to naštěstí lineárně neporoste donekonečna, někde to dosáhne rovnováhy, ale předpokládáme, že to potrvá dalších deset, dvacet let,“ odhaduje Petr Porcal.

„Ale problém je ten,“ upozorňuje vědec, „že všechny ty úpravny pitných vod byly u nás stavěny v padesátých a šedesátých letech, kdy se budovaly vodárenské nádrže. A všechny ty projekty se dělaly na kvalitu vody, která byla v té době. A tehdy bylo organiky ve vodě méně, protože životní prostředí bylo ovlivněno acidofikací,“ poukazuje Petr Porcal na někdejší kyselé deště. „Takže dnes vlastně úpravny dostávají větší dávky organického znečištění, než na jaké jsou dimenzovány. A musejí se s tím vypořádat.“

A jak? To se dozvíte z plné verze rozhovoru o kvalitě vody v jižních Čechách právě zde…

 

autoři: Český rozhlas České Budějovice , Eva Kadlčáková
Spustit audio