Píseň o Putimské bráně se stala znělkou budějovického rozhlasu. Stavba ale už neexistuje

29. srpen 2017
Redaktor Zdeněk Zajíček v místech, kde stávala Putimská brána v Písku

Když přijíždíte do Písku od Putimi, musíte pochopitelně navštívit Putimskou bránu. Tedy přesněji řečeno, místa, kde stávala. Ona už totiž v podstatě neexistuje. Horní část byla rozebrána v letech 1812 až 1814 a zbytek pak v roce 1834 a 1863.

Během bourání se tam našly i dělové koule. Ty můžete vidět dodnes ve zdech přilehlé budovy s příznačným jménem U Koulí. V okolí jsou volně přístupné gotické parkány, kde můžete posedět a třeba si také zanotovat písničku o Putimské bráně.

Píseň Když jsem já šel tou Putimskou branou je silně spjata s českobudějovickým rozhlasem. Stala se totiž krátce po začátku vysílání jeho znělkou. Připomíná to archivní pořad Českého rozhlasu z roku 1970 Když jsem já šel, jehož autorem byl Lubomír Soukup a hovoří v něm tehdejší hlasatel Inocenc Hanzlík.

„Už před létem roku 1946 měla českobudějovická rozhlasová odbočka jako svou rozhlasovou znělku začátek melodie jihočeské lidové písně Když jsem já šel tou Putimskou branou. První znění bylo pro jeden hoboj. Takto však nezněla dlouho. Jejím upravovatelem byl hudební skladatel a první ředitel českobudějovické rozhlasové stanice Bohuslav Tvrdý, který znělku vylepšil a melodii dal hrát dvěma hobojům,“ uvádí se v pořadu.

Znělka Českého rozhlasu České Budějovice se dočkala ještě několika úprav. Obohatily ji dva klarinety, později jeden z hobojů vystřídal fagot a melodie byla pozměněna. S rokem 1991 vstoupily do znělky syntezátory.

A co vlastně bylo před znělkou? I na to odpovídá archivní pořad: „Když českobudějovický rozhlasový program navazoval na program pražský, bylo potřeba napojit se na něj bez dlouhé pauzy. Protože však v roce 1945 hned po květnu nebylo technické zařízení tak dokonalé, dával před přepojením programu technik ve studiu v přízemí českobudějovické radnice po lince na vysílač za městem signál, že vše je připraveno. Tím signálem bylo opakované pípání. Propojování netrvalo dlouho, přesto posluchači z Českých Budějovic zaslechli krátce před vysíláním tyto zvuky a pokládali je za znělku. Psali, že se jim znělka nelíbí. S přestěhováním rozhlasového studia z radnice do budovy nad Malší a technickým vyřešením linek tento signál v roce 1946 umlkl.“

Spustit audio
  • Životní styl
  • Publicistika
  • znělka
  • Český rozhlas České Budějovice
  • Putimská brána