Pěna u tlamy a náhlý kolaps. U Lipna uhynulo několik psů, příčina zatím není prokázaná
V okolí Lipna nad Vltavou a Přední Výtoně na Českokrumlovsku řeší úřady i odborníci sérii náhlých úhynů psů. Zvířata podle svědků zkolabovala krátce po pobytu u vody a měla podobné příznaky, včetně křečí a pěny u tlamy. Příčina zatím potvrzená není, jednou z prověřovaných možností je otrava toxiny produkovanými některými druhy sinic.
Jak informuje spolek Lipensko pro život, v posledních dnech je hlášeno několik případů náhlých úhynů psů u přehrady. Dvě zvířata postihly zdravotní potíže v Radslavi, další dvě mezi Přední Výtoní a Lipnem nad Vltavou. Rakouského labradora se podařilo zachránit jen díky rychlému zásahu veterináře.
Všechny události měly podobný průběh – náhlý kolaps, silné křeče, pěna u tlamy a rychlé zhoršení zdravotního stavu.
Odborníci zatím nepotvrdili žádnou příčinu. Nejprve musí provést pitvy a případné toxikologické rozbory. Jednou z prověřovaných možností je otrava neurotoxiny, které produkují některé druhy sinic.
Nemusí přitom jít o sinice spojené s typickým zeleným povlakem na hladině. Takzvané bentické sinice se mohou nacházet ve slizu na kamenech, v bahně, na dně nebo v naplaveninách u břehu. Voda přitom může na pohled působit čistě. Právě na místech, kde k úhynům došlo, odebrali vědci vzorky obsahující druhy sinic, které mohou produkovat toxické látky.
Až do vyjasnění situace experti doporučují nenechávat psy pít vodu z Lipna, neházet jim aporty do vody a zabránit kontaktu s bahnem nebo podezřelými usazeninami u břehu. Pokud by se u zvířete objevily křeče, dezorientace nebo náhlý kolaps, je potřeba okamžitě vyhledat veterinární pomoc.
Výsledky dalších analýz by měly napovědět, zda za úhyny psů u přehrady Lipno skutečně stojí toxické látky, nebo jiná příčina.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
