Pečetní prsten Petra Voka měl být po jeho smrti zničen. Nestalo se tak, opatruje ho archiv v Třeboni
Jednou z největších vzácností, uložených v třeboňském oblastním archivu, je pečetní prsten Petra Voka z Rožmberka. Šperk ze zlata vysoké kvality zdobí vzácný safír a také poslední rožmberský znak, stejný jaký je k vidění například na průčelí zámku v Třeboni.
Petr Vok podle ředitele archivu Václava Rameše prsten skutečně používal. „Pečetil s ním osobní korespondenci, kde byly pečeti menší, proto je i prsten menší. On měl samozřejmě také jezdeckou pečeť, vladařskou pečeť,“ říká.
Pečetní prsten měl být pro smrti Petra Voka zničen. „Bylo pravidlem, že se pečetní prsteny přebrušovaly. Tento je zřejmě také už přebroušený. Původně patřil nejspíš Vilémovi z Rožmberka, ale to nevíme určitě,“ vysvětluje Václav Rameš.
„Safír je hodně starého data a Petr Vok nebyl zas až tak bohatý, aby si mohl dovolit zcela nový prsten. Udělala se tedy zřejmě pouze změna ve jméně, erb nechal vytvořit už Vilém, ale jsou to všechno domněnky,“ dodává.
Zcela jasné není ani to, jak prsten zničení unikl. „Pravděpodobně ho ještě před úmrtím Petra Voka dostala osoba, která mu byla velmi blízká, a ta ho uchovala do našich časů. Původně ve slavatovském archivu, později v černínském archivu a pak se prsten dostal zpátky do Třeboně. Je to taková zvláštní historie, protože se prsten vrátil na původní místo, přežil tady třicetiletou válku i všechny další režimy. Jsme moc rádi, že ho tady máme, a chováme se k němu s velkou úctou,“ dodává Václav Rameš.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
