Citlivého šumavského autora Josefa Gangla už od mládí stále provázela velká starost o živobytí

5. červenec 2020

Spisovatel Josef Gangl se narodil 25. srpna 1868 do rodiny hospodského v Benešově nad Černou. Začínal jako básník, časopis mu otiskl první verše už v jeho 16 letech. Po otcově smrti ale musel s matkou prodat rodinný hostinec a roku 1903 se odstěhoval do Vídně.

Josef Gangl se tam zprvu živil jako pomocný herec. Pak už měl prý peníze jenom ze svých autorských honorářů, kterých příliš nebylo. Osud své rodiny i svůj vlastní vylíčil v románu Der Letzte Baum.

Zemřel prakticky zapomenut 6. září 1916 ve Vídni, tam je i pohřbený. Na domě, v němž zemřel, visí pamětní deska a je tu i ulice nesoucí jeho jméno. Roku 1926 byla odhalena pamětní deska také na Ganglově rodném domě na náměstí v Benešově nad Černou, ale po druhé světové válce zmizela.

V současné době ví v jižních Čechách o Josefu Ganglovi asi nejvíc publicista Pavel Mörtl. „Byl prvorozený z celkového počtu šesti sourozenců, z nichž se ale dospělosti dožil jen on a jeho sestra Marie. Otec provozoval pohostinství a vedle toho se rodina věnovala klasickému zemědělskému hospodářství,“ připomíná.

Brzy musel převzít zodpovědnost za rodinu

Josef, zvaný Pepi, byl po ukončení měšťanky poslán na gymnázium do Českých Budějovic a jako prvorozený se měl stát nositelem vzdělanosti celé rodiny. Otce Johanna ale natolik trápila pakostnice, že se téměř nemohl věnovat hospodářství, a tak se citlivý Josef, který měl literární ambice, musel vrátit domů, aby převzal zodpovědnost za rodinu a majetek.

„Trochu záhadou je, kde potom Josef Gangl provozoval rodinný hostinec, protože existuje vzpomínka jeho kamaráda na to, že už to bylo někde jinde, a sice v dnešní Farské uličce v Benešově nad Černou,“ dodává Pavel Mörtl.

Za budějovických studií se Josef stačil seznámit s řadou vrstevníků, kteří tíhli k umění stejně jako on. Do té doby také spadají jeho první literární pokusy. Napsal několik básní, ale brzy zjistil, že mnohem lépe mu vyhovuje próza.

Jeho láskyplný vztah k lesům, horám a jejich obyvatelům se plně projevil v souboru povídek Geschichten aus dem Böhmerwald. Dílo vyšlo časopisecky roku 1894. Byť šlo o prvotinu, mělo mimořádný ohlas. Díky Ganglovým přátelům se soubor dočkal i knižního vydání a autor ho později doplnil pokračováním s názvem Am Ende der Welt.

Čtěte také

„Josef Gangl byl člověk velice citlivý, vnímavý k přírodě a okolí. Ač byl někdy označován za drsného básníka ze Šumavy, tak on se tou drsností moc neprojevoval,“ uvádí Pavel Mörtl.

Po otcově smrti se spisovatel s matkou přestěhoval do Vídně. Své první, dosti nuzné obydlí, si pořídili za peníze získané prodejem zchudlého benešovského hospodářství.

Josef věřil, že mu pobyt ve vídeňských uměleckých kruzích přinese úspěch a peníze, na dva roky se stal výpomocným hercem několika vídeňských scén. Jeho existenční postavení se ale nelepšilo a stále jej provázela velká starost o živobytí.

Když 6. září 1916 ve věku 48 let zemřel, byl už v uměleckých vídeňských kruzích prakticky zapomenut. Podle Pavla Mörtla ale nakonec z povědomí úplně nezmizel. „V Benešově nad Černou byl znám díky tomu, že jeho práci popularizoval profesor Gustav Jungbauer. Ten jej označil za nejvýznamnějšího literáta Šumavy, hned po Adalbertu Stifterovi,“ připomíná.

Pátrání po osudech spisovatele Josefa Gangla přináší magazín Vltavín. Dále nabízí archivní nahrávky o Soběslavi z cyklu Odkazy, který natočili na počátku 70. let minulého století Vladimír Kovářík, Miloslav Malý a Milan Navrátil, a připomínku doktora Vojtěcha Strnada z Chýnova.

Spustit audio

Související