Otrokářství v Česku

6. duben 2009
Pod kůži

Dělali práci, na kterou v Česku už nikdo nechtěl ani sáhnout a mnohé továrny a stavby by se bez jejich mozolnatých rukou neobešly. Za to dostávali plat, kvůli kterému by většina Čechů z postele nevstala. Námezdním zahraničním dělníkům to sice vadilo, ale vybírat si nemohli, doma by na tom byli podstatně hůř. Teď se poroučejí jako první a jsou ochotní mluvit i tom, za jakých podmínek pracovali a jak jejich zaměstnavatelé obcházeli zákony a vyhýbali se placení daní.

Jožo v Česku několik let střídal stavby jak na běžícím pásu a naposledy stavěl most někde u Prahy. Ani pořádně neví kde. Práci sehnal přes slovenskou pracovní agenturu a dodneška se diví, jak to jejímu šéfovi všechno prochází. Především má na mysli placení, nebo spíš neplacení daní. "Když okrádají stát, tak my také, protože to nezdaníme. Nevíme jak to dělají, do toho nevidíme. Teď nás propustili. Říkali, že mají platit leasing," uvedl Jožo.

Dělníky totiž zaměstnává pracovní agentura. Ta je posílá, kam potřebuje, podle toho, komu prodává jejich práci. Firmy za to agentuře zaplatí a nic dalšího je nezajímá. Agentura pak dělníkům oficiálně vyplácí pouze minimální mzdu a zbytek na černo na ruku, říká Ludovít, která takto pracoval ve slévárně v Českých Budějovicích. "Vydělávali jsme okolo 20 tisíc korun měsíčně. Ale když jsme odcházeli, tak nám k daňovému přiznání dali 7070 korun," přiblížil.

Když dělník dostane minimální mzdu, odvádí nejen nižší daně, ale také nižší sociální a zdravotní pojištění. Proto si také Ludovít nemohl dovolit ani jeden den na nemocenské. "Nemocní jsme si nemohli dovolit vůbec být. Když jsme byli nemocní, tak nám agentury vůbec neplatili nemocenské nebo dovolenou. To neexistovalo. Jednou ročně jsme jezdili domů na neplacené volno," upřesnil Ludovít.

Na slévárnu v Českých Budějovicích vzpomíná i jeho manželka Júlia. Peníze se hodily, ale někdy to podle ní bylo o zdraví. "Někdy to přeháněli, ale dalo se to vydržet. Byla tam strašně velká zima, bylo minus deset a museli jsme pracovat. Když jsme v té zimě nepracovali, tak nám nadávali. Bez přestávky. Využívali nás, abychom pracovali jako nějací otroci," vzpomíná Júlia.

Takových příběhů jsou tisíce. A to ještě dělníci ze Slovenska mají výhodu, že vědí, jak to v Česku chodí. Proto si dokáží vyřídit přeci jenom lepší podmínky než třeba nešťastníci z Asie, kteří nemají ani ponětí. Moderní otrokářské metody jsou o to účinnější.

Podle zákoníku práce je to v pořádku, zákon o daních je ale jiného mínění

Naším tématem jsou pracovní podmínky a způsob vyplácení zahraničních dělníků v Česku. Například o podmínkách Slováků ve slévárně v Českých Budějovicích. Pokusili jsme se tuto slévárnu navštívit.

Jakmile jsme se ovšem ocitli na vrátnici řekli, že jsme z Českého rozhlasu, aniž bychom řekli, o co nám jde, okamžitě následoval telefonát na sekretariát. Odpověď vrátnému zněla, že v žádném případě nesmíme být vpuštěni dovnitř. Ani čekání před vrátnicí na zaměstnance nepřineslo žádné informace. Pouze v několika případech, kdy jsme schovali rozhlasový mikrofon a řekli, že vše bude mimo zvukový záznam, tak se nám dostalo několik opatrných odpovědí.

Když je shrneme, tak v podniku pracovalo větší množství Slováků. Ti nebyli spokojeni s pracovními podmínka, ale v poslední době stejně dochází k jejich hromadnému propouštění. Firma prý má v souvislosti s hospodářskou krizí nedostatek zakázek a není jasné, zda do budoucna přežije.

Tyto výpovědi potvrzuje i pohled do obchodního rejstříku. Vlastník slévárny - akciová společnost SCB Foundry na konci ledna značně omezila své podnikatelské aktivity. Takže v současnosti se ve společnosti zabývají nadále slévárenstvím, ale přestali se věnovat dalším doprovodným činnostem jako je kovoobráběčství, testování a měření a tak dále.

Podle neověřené výpovědi jednoho ze zaměstnanců měla továrna před propuštěním okolo 600 zaměstnanců. Tuto informaci je ovšem těžké ověřit. Slováci ve slévárně pracovali přes pracovní agenturu a z našich informací, když jsme se snažili již v minulosti rozplétat informace ohledně pracovních podmínek agenturních pracovníků, nenatrefili jsme na agenturu, která by byla z Jihočeského kraje. Na jih Čech vozí zaměstnance agentury z Hradce Králové, Ostravy a opačných koutů republiky, což může být i záměr. Dostat se k nim je tak v podstatě nemožné.

Podle výpovědi slovenských dělníků dostávali ve slévárně minimální mzdu, něco málo přes sedm tisíc korun. Bokem si však přišli na dvacet tisíc. V této souvislosti jsme navštívili českobudějovický oblastní inspektorát práce. "K takovému vyplácení černých mezd se nikdo nepřizná. Ani zaměstnavatel, tam by to byly prostředky vyplacené mimo nezdaněné výplatní doklady, nepřizná se k tomu ani zaměstnance, protože z jeho strany by se jednalo minimálně o přestupek, tedy nezdaněné mzdy. Ale že k tomu pravděpodobně dochází, to lze předpokládat. Teď řeknu věc, která možná pro někoho bude znít nepopulárně, ale pokud zaměstnavatel vyplácí alespoň minimální mzdu, jak je to dáno zákoníkem práce a příslušným nařízením vlády v závislosti na skupině, do které je práce zařazena, tak zaměstnavatel takovým postupem zákoník práce neporušuje," uvedl šéf inspektorátu Vladimír Toman.

Když tedy shrneme jeho vyjádření, z hlediska zákoníku práce je takový postup právně v pořádku. Problém je samozřejmě z hlediska zákona o daních. Pokud ovšem je někdo propuštěn s minimální mzdou, má také nárok pouze na minimální podporu v nezaměstnanosti. Tento problém se dotýká třeba i zaměstnanců v pohostinství nebo řidičů kamiónů. Podle statistik se v těchto oborech oficiálně pracuje jen za minimální mzdu. Na to před časem jako na problém upozorňoval ministr financí Miroslav Kalousek.

Pokud se ovšem vrátíme k agenturním zaměstnancům v českobudějovické slévárně a dalších podnicích na jihu Čech, zjistíme, že v kraji je podle informací úřadu práce zaměstnáno přes 1700 lidí z dalších zemí Evropské unie. Z tohoto počtu jsou zhruba dvě třetiny Slováků. Ovšem nezaměstnanost oproti minulému měsíci stoupá o 30 procent a Slováci houfně odcházejí domů. Že ovšem v době recese spláčou nad výdělkem, protože pracovali za minimální mzdu a mají nárok na minimální podporu, je bohužel fakt. Náš dojem ale je, že z hlediska státní správy jsou tu větší obavy z možných krachů velkých firem, jako je kupříkladu SCB Foundry, než příkoří, která se dějí agenturním zaměstnancům.

Co je to stalking? To poznala například žena, kterou pronásledoval její někdejší partner tak dlouho, až skončila v nemocnici. Nalaďte si v úterý 7. dubna Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: Filip Černý , lsm
Spustit audio

Více z pořadu