Odraz náboženství v rumunské beletrii a poezii

Zatímco česká literatura se může pyšnit řadou vynikajících autorů, v jejichž tvorbě se odráží náboženské cítění, v pravoslavném Rumunsku je situace odlišná. Jak to vypadalo za komunismu, líčí literární kritik Marius Chivu, který na pražském veletrhu Svět knihy moderoval několik debat s rumunskými i českými spisovateli.

„Situace byla dost komplikovaná na rozdíl od Československa, Polska a dalších zemí se silnou katolickou tradicí, kde tento typ literatury pokračoval. V Rumunsku se náboženské literatury psalo málo a vyšlo jí ještě méně. Především kvůli tomu, že významní nábožensky zaměření básníci meziválečného období měli kontakty s Legionářským hnutím, takže posléze byli zavřeni do stalinistických vězení. Jejich knihy byly zakázány a staženy z knihoven.“

Rumunský literární kritik Marius Chivu (vpravo) moderuje na veletrhu Svět knihy besedu Postkomunistické období reflektované v literatuře|foto: Jana Šustová

Dalším důvodem bylo, že v 60. a 70. letech, přestože se náboženská literatura psala, neexistovala žádná poetická „škola“ tohoto zaměření.

„Takže jsme si museli počkat na revoluci, aby se obnovila tradice a návaznost na náboženskou poezii Vasile Voiculeska, Nichifora Crainica či Radu Gyra. Teď nevím, co by se mělo udělat, protože mladou generaci náboženství jako literární téma nezajímá. Ostatní básníci ze starších generací také příliš tento typ poezie nepíší. Dnes se prakticky čte starší náboženská literatura psaná před půl stoletím nebo dokonce ještě starší.“

Nicolae Steinhardt|foto: Război întru Cuvânt

Nejznámějším náboženským autorem je Nicolae Steinhardt, který žil v letech 1912 až 1989. Byl židovského původu, ale během svého dlouhého věznění za “zločin spáchaný proti socialistickému zřízení“ se v komunistické věznici v Jilavě obrátil k pravoslaví a po propuštění na svobodu vstoupil do kláštera. Literární kritik Marius Chivu o něm říká:

„Byl ve vězení, kde napsal knihu Deník šťastného údělu, což je vězeňský deník, který je jednou z nejúspěšnějších knih po roce 1989. Pravidelně vycházel a vychází u různých nakladatelství. Je to příběh nábožensky založeného intelektuála, který píše tento deník v extrémních podmínkách, ve vězení. Je to deník o štěstí a odpuštění. Myslím, že to je nejdůležitější autor, stále o něm vycházejí knihy, eseje, monografie a biografie.“

Nicolae Steinhardt se svým židovským otcem Oscarem Steinhardtem|foto: Război întru Cuvânt

První dvě varianty Deníku šťastného údělu zabavila rumunská Securitate, ale Nicolae Steinhardt připravoval jeho další verze, které byly tajně vyváženy do zahraničí. Tam kolovaly v samizdatovém vydání mezi intelektuály a byly dokonce odvysílány na vlnách Rádia Svobodná Evropa.

Překlad rozhovoru z rumunštiny: Jarmila Horáková