Odbahňování táborské nádrže Jordán skončilo. Opět se v ní mohou koupat lidé

„Stavba skýtala opravdu spoustu úskalí, se kterými jsme se museli vypořádávat. Zocelilo nás to v tom, že sestava lidí musí být připravena i na to nejhorší. Nejvíce to prověřily povodně, které nám samozřejmě ukázaly svou stinnou stránku,“ konstatuje Josef Kubík za sdružení firem, které na obnově Jordánu pracovaly.

Ze dna Jordánu postupně zmizelo přes 260 tisíc krychlových metrů bahna. Lze tedy očekávat, že dojde k okamžitému zlepšení kvality vody v nádrži?

„Není to pravda a nikdy se to nepotvrdí. To je totéž, jako když si vypustíte vodu a vyčistíte studnu. Vždycky je voda horší. Ale to zhoršení trvá dva měsíce až maximálně půl roku. Tak to funguje i u přírodních nádrží. V příštím roce už bude fungovat naprosto normálně,“ ujišťuje hydrobiolog Jiří Gergel.

Dobrou zprávou je i to, že obyvatelé i návštěvníci Tábora nepřijdou o dvanáctimetrový vodopád. Obavy, že po vybudování spodní výpusti bude přepad Jordánu bez vody, nejsou podle vedoucího odboru životního prostředí táborské radnice Jana Fišera na místě.

„Vodopád by uschnout neměl. Doteď fungoval stejným způsobem, jako bude fungovat nadále. Když bylo dost vody, šla přes přepad, když jí bylo málo, vodopád nefungoval,“ konstatuje.

Rybník skrýval řadu překvapení

Jordán vznikl v roce 1492. Nejen veřejnost, ale i archeologové s napětím očekávali, jaká tajemství jsou pod vodní hladinou skryta. Dnes můžeme říci, že objevy to byly poměrně zásadní. Archeologové nejdříve objevili středověkou cihelnu a stopy po pravěkém osídlení. Pak nalezli i unikátní systém původních dřevěných výpustí.

„Konstrukce jsme rozebrali pouze částečně tam, kde to bylo možné. Odebrali jsme vzorky pro expoziční účely a pro následné přírodovědné analýzy. Určujeme druhy a stáří některých dřevin, způsob technické rekonstrukce, provozování zařízení a tak dále,“ vysvětluje vedoucí archeologického týmu Rudolf Krajíc.

Pyrotechnici vysbírali munici

Na dně vypuštěné nádrže se pohybovali i pyrotechnici, kteří ze dna Jordánu vysbírali stovky kilogramů munice. Projekt obnovy Jordánu si vyžádal téměř půl miliardy korun. Na to, aby byly peníze správně použity, dohlížel i Jaroslav Michna, který na ministerstvu životního prostředí kontroluje čerpání evropských peněz.

„Mám v operačním programu přes 10 tisíc projektů a nejsem si vědom, že by tam byl druhý takový. Z mého pohledu je to výjimečný projekt z hlediska nákladů, dopadů na životní prostředí. A vítám, že se ho podařilo zrealizovat v přiměřeném čase. Tento projekt je výjimečný po mnoha stránkách,“ říká.

Pohled z hráze na odbahňovaný rybník Jordán, který byl v neděli ještě téměř prázdný|foto: Jiří Bunda Mrňa

Táborský starosta za politické hnutí Tábor 2020 Jiří Fišer je původní profesí vodohospodářský projektant. Možná i proto považuje za největší přínos obnovy Jordánu právě výstavbu spodní výpusti. Ta zajistí bezpečnost padesátihektarové nádrže, která při plném stavu zadržuje tři miliony kubíků vody.

„Pro Tábor to znamená, že vodní dílo je stabilizováno, má všechno to, co má mít. Myslím, že to ocení spíš budoucí generace, jak důležitý milník v historii Jordánu tato rekonstrukce je a byla,“ myslí siFišer.

Definitivní tečku za obnovou táborského Jordánu ještě udělá rekonstrukce Sokolské plovárny. Ta by měla začít lidem sloužit už v příští letní sezóně.