Od natáčení maturitních plesů k vlastnímu filmu. Na ženskou za kamerou lidé nejsou zvyklí, říká Karolína Lukášková

Rodačka z Českých Budějovic jako malá chtěla být herečkou. „Někdy v patnácti mi ale došlo, že neumím moc hrát. Doma jsme měli takovou starší kameru, tak jsem se rozhodla nějaké ochotnické divadelní představení natočit. To mě začalo strašně bavit,“ vypráví Karolína Lukášková.

Ještě na střední škole si začala přivydělávat jako kameramanka na maturitních plesech. Poté zamířila na Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, kde se nejprve přihlásila na obor Produkce. Vydržela u něj jen půl roku, aby plynule přešla na obor Kamera. Jak ale říká, žen je v tomto odvětví jen velmi málo. Sama si kvůli tomu prošla složitějším obdobím.

„Vychází to z obecného společenského návyku. Na ženskou za kamerou prostě lidé nejsou zvyklí, platí to i v mnoha dalších oborech, kde jsou jenom chlapi. Zároveň jsem ale dost často cítila takovou uraženou ješitnost mužů, že žena zvládne něco, co dělají oni. Dneska už se věnuji režii, za což jsem ráda, protože v té je relativně normální být ženou,“ svěřuje se mladá tvůrkyně.

V pražském kině Lucerna závěrem letošního jara uvedla svůj první dokument s názvem 30 Ro(c)ků for People, který mapuje historii jednoho z největších tuzemských hudebních festivalů. Na snímku začala pracovat zhruba před dvěma lety.

„Dělala jsem původně pořad o zmíněném festivalu pro Českou televizi. Bylo to něco podobného, jako dělá Marek Eben pro filmový festival v Karlových Varech. Fungovalo to skvěle a vydrželo to nakonec tři roky. Poté za mnou přišla sama produkce Rock for People, že by chtěli natočit dokumentární film. Krásně se to tedy propojilo,“ pochvaluje si Karolína Lukášková.

O čem ve filmu vypráví? A na jakých dalších projektech se podílela? Celý rozhovor s Karolínou Lukáškovou si pusťte v přehrávači výše.