O Pohořském rybníce v Novohradských horách se tradují dva nesmysly. Za jeden může záměna názvů
Jedním z nejkrásnějších míst v Novohradských horách je Pohořský rybník, jinak zvaný Jiřická nádrž. Původně sloužil k chovu ryb, později jako rezervoár vody pro plavbu polenového dříví a vorů.
Pohořský rybník vznikl přehrazením Pohořského potoka už někdy před rokem 1464, kdy se všude kolem rozkládaly pouze hluboké lesy.
O rybníku se tradovaly, nebo dosud tradují dva nesmysly. Jednak prý jeho hladina dosahovala až k osadě Šance u rakouských hranic, ale v takovém případě by hráz musela být vysoká alespoň 30 metrů.
Podle druhé pověsti se prý hráz protrhla při velké povodni v roce 1592, přílivová vlna se prohnala Pohořským potokem, říčkou Černou, Malší a Vltavou a zvedla prý hladinu až v Praze. Údajně kvůli obrovským škodám na majetku a životech se pak rybníku začalo říkat „Mordýř Čech“.
Není to pravda. Za prvé proto, že nevelký horský rybník nemohl způsobit takovou katastrofu. A za druhé je evidentní, že už brzy po této povodni probíhaly na Pohořském rybníce normální výlovy, takže hráz vydržela.
Pečlivým zkoumáním písemných pramenů dokonce odhalíme, jak došlo k této mýlce. Kronikáři totiž skutečně zaznamenali v roce 1592 protržení rybníka. Nešlo ale o Pohořský, nýbrž o Pohůrecký u Českých Budějovic. V němčině znějí jejich názvy skoro stejně. A povodňová vlna byla sotva zpozorována v Českých Budějovicích, vzdálených jen čtyři kilometry.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
