O chuti a jemnosti kynutého pečiva rozhoduje délka kynutí, říká cukrářka Mirka van Gils Slavíková

S kynutým těstem se musíte mazlit a dát mu čas. Když chcete péct, musíte ráno v 6 hodin těsto zadělat, během dopoledne mu nechat čas na kynutí a po poledni ve dvě hodiny teprve péct. Na tom si zakládám.

U přípravy kynutého těsta je důležité neopomenout, že když těsto poprvé nakyne a zvětší se jednou tolik, ho znovu zpracovat. Tím ho stáhneme zpátky dolů. To musíme opakovat minimálně dvakrát až třikrát a teprve potom s ním můžeme pracovat dál.

Pauzy, které těsto potřebuje mezi jednotlivými sraženími pro opětovně nakynutí, jsou závislé na teplotě okolního prostředí. Minimálně mu ale potřebujeme dát hodinu.

U kynutého těsta je nejdůležitější právě to kynutí, to rozhoduje o chutí a jemnosti výsledného pečiva.

Mirka van Gils Slavíková

Je jednou z našich nejznámějších cukrářek. Profesionální dráhu začala v Praze v roce 1984. Pracovala v restauraci Moskva a v hotelu Alcron v Praze. Toužila ale poznat a naučit se více, než naše země nabízela, a tak o pět let později s manželem a dcerou Hankou emigrovala do Jihoafrické republiky. Zde vedla cukrárnu, stejně jako později ve Spojených státech amerických. Láska k cukrařině ji zavedla i do Francie, Švýcarska i Nizozemí.

Za velký úspěch považuje své vítězství ve Velké ceně Paříže. Tehdy zvítězila v ryze francouzské disciplíně – v přípravě svatebního dortu Croquembouche. Nejcennější medailí je ta zlatá z Basileje z roku 2013. Získala ji za barokní karamelovou panenku, kterou vytvářela, aby splnila poslední přání své maminky. Upekla dezert pro japonského premiéra, ale také dort pro Jamese Bonda, herce Daniela Craiga nebo karamelového slavíka pro Karla Gotta. Splnil se jí i sen – být porotkyní v české verzi britské soutěže Peče celá země.

Říká: „Cukrařina je můj svět i můj život. Je to moje láska, vášeň i nejvěrnější životní partner.“

Mirka van Gils Slavíková