Novodobých poutníků přibývá. Chtějí zažít jiný pocit z cestování a získat čas jen pro sebe

18. leden 2023

Poutníci byli první turisté. Mířili na místa, kde došlo k nějakému zázraku nebo tam byly uloženy relikvie světců. Během staletí se důvody a podoby cestování proměnily, ale teď zažívá poutnictví renesanci. Nabízí totiž zklidnění v moderní rychlé době, relaxaci, jistou formu meditace a osobní očisty, a to za poměrně málo peněz.

Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice to potvrdili Miroslava Janičatová, ředitelka Spolku Svatá Ludmila, a Jan Sochor, produktový manažer turistické oblasti Toulava.

Miroslava Janičatová, ředitelka Spolku Svatá Ludmila, a Jan Sochor, produktový manažer turistické oblasti Toulava

Mnohé turisty dnes podle Jana Sochora láká zakusit pocit, který vnímali skuteční poutníci. „Na pouti je potřeba vnímat krajinu jako svého přítele, jako něco, čeho jsme součástí, a ne brát turistiku konzumně, kdy dojedeme autem na předem stanovené místo, tam projdeme určitý okruh, sníme svačinu a jedeme pryč. Přínos pouti je psychologický i zdravotní, jak po stránce duševní, tak fyzické,“ říká.

Miroslava Janičatová dodává, že v dnešní zahlcující době nabízí pouť možnost udělat si čas pro sebe. „Je tam prostor pro srovnání myšlenek, hodnot, možná toho, co v životě dál chceme, to by každý z nás potřeboval. Zároveň je třeba velkou výzvou vydat se na cestu sám, to se dějí úplně jiné věci, než když jdete se skupinou, na kterou spoléháte,“ popisuje.

Pouť může trvat dlouho a zavést poutníka do zahraničí, ale není to podmínkou. „Pokud se dostanu do situace, že na pouť nemám moc času, chci si třeba jen o víkendu někde zameditovat, je dobré podívat se po okolí, na církevní turistiku. Když naopak toužím udělat velký krok, dát si pauzu v zaměstnání, je několik známých poutních míst, například Santiago de Compostela,“ připomíná Jan Sochor.

Čtěte také

Přitom není potřeba moc peněz. „Poutnictví považuji za levnou záležitost. Dá se ubytovat na farách, což navíc ozvláštní cestu, je možné přespat ve volné přírodě. Tam už je ale potřeba dbát na bezpečnost, zjistit si, zda se nenacházím v chráněné krajinné oblasti, kde se smí rozdělávat oheň a podobně,“ komentuje Miroslava Janičatová.

Výbava je podle ní poměrně klíčová. Nesmí chybět spacák, karimatka, kvalitní boty, batoh, případně turistické hole. A patří do výbavy poutníka mobilní telefon? Jan Sochor odpovídá, že není nutné ho nechávat doma. „Pokud v něm máte mapu, kterou používáte, netřeba se mobilního telefonu zříkat. Ale je fajn odstřihnout se od zpráv,“ dodává.

Poutníci se mohou vydat na cestu sami, nebo ve skupině. „Obě možnosti mají své kouzlo. Ve skupině může být větší legrace, můžete si vzájemně pomáhat a být si k dispozici. Pokud ale toužím po zklidnění, jisté terapii, je mnohem lepší jít sám. Narazím na plno výzev, se kterými se budu muset potýkat, a když získám důvěru v sebe sama, jsou to silně léčivé procesy, které se mohou přetavit do běžného denního života,“ myslí si Miroslava Janičatová.

Celý rozhovor o novodobém poutnictví s Miroslavou Janičatovou a Janem Sochorem si poslechněte online.

Spustit audio

Související