Neurovědec Aleš Stuchlík: O paměti, stresu a vzpomínkách. Mozek je tajemný a nikdy ho nepopíšeme

„Mozek je strašně tajemný už tím, jak je složitý a do jisté míry i nepopsatelný. A myslím, že do detailů úplně skrz na skrz ho nepopíšeme nikdy,“ říká profesor.

Čím to je, že se po letech stejná událost každému člověku vybavuje jinak, i když si ji zapíšeme do deníčku? „Upřímně si myslím, že i vzpomínka v deníčku je subjektivní, protože náš mozek si často zapamatuje jenom klíčové rysy dané situace a zbytek si při tom vybavení zkrátka dopočítá. Ty vzpomínky se znova přeukládávají, čímž vznikají falešné vzpomínky.“

Samotný proces uchovávání paměťových stop je však ze své podstaty velmi nespolehlivý a subjektivní. Tato nestálost paměti se dá ale dobře využít v psychoterapii. „Když má člověk zraňující vzpomínku a vybaví si ji v bezpečném prostředí s terapeutem, přeskládává ji, a tím docílí toho, že se postupně otupí emoce spojená s traumatem.“

Spolehlivým lidským štítkem, který dokáže vzpomínky v buňkách zafixovat, jsou pocity. „Často si pamatujeme úplné hlouposti nebo bizarnosti, které vyvolají emoci, pobavení nebo překvapení. Ale když jsme zahlceni emocemi a stresem, emocionální systém převezme kontrolu a vzpomínka se naopak neuloží. Často vzpomínky vyvolá nějaká vůně. Čichový systém hodně komunikuje s paměťovým systémem mozku.“

Shořel jsem jak papír

Aleš Stuchlík se před lety tak úzce zaměřil na neurovědu, až se dostavilo vyhoření. „V té době jsem dělal neurovědy čistě úzce zaměřené na vědecký problém a vůbec jsem neřešil to, o čem mluvím dnes, tedy jak mozek používat inteligentně. Usilovně jsem pracoval na docentuře i profesuře, neznal jsem míru. Postupně jsem opouštěl koníčky a odpojoval se i od rodiny.“

Extrémní přetížení vyústilo v reaktivní depresi. „Najednou jsem shořel jako papír. Pro duševní pohodu je lepší, když je náš život pestrý a když živíme i ostatní kořeny svého stromu života.“

Alex Mynářová a Aleš Stuchlík|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Mindfulness není ezoterika

Dlouhodobý a neřešený stres může mít podle neurovědce fatální následky. „Když je stres chronický a stresový hormon kortizol nemá čas klesnout, poškozuje nás, protože je ve vysokých koncentracích reálně neurotoxický.“

V krizových situacích a vyhrocených konfliktech pomáhá vědomé vystoupení z nepříjemného prostředí. „Můžete si vzít time out a říct, že teď potřebujete chvíli čas, nebo úplně ukončit společnost lidí, se kterými vám není dobře.“

Pro zvládání stresu pomáhají i vědecky ověřené metody práce s vlastní myslí. „Hodně se mluví o mindfulness, což není žádná ezoterika, ale osvědčená technika všímavosti, která učí pracovat s postojem k dané situaci. Pomáhá i práce s dechem nebo pohyb.“

Jako účinnou prevenci proti vrozenému negativismu lidského mozku doporučuje pravidelné sepisování pozitivních momentů. „Sám si píšu listinu vděčnosti, což skvěle přeladí filtry vnímání, abychom si v běžném životě dokázali všímat i těch hezkých věcí kolem nás.“

V čem je paměť milosrdná a co je vzpomínkový optimismus? Jak je v mozku kódovaná vzpomínka? Dá se ubránit Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.