Neodolatelná procházka se slůnětem a náladotvorná náměsíčnost. Dvě nestárnoucí melodie!
V rámci malé dramaturgické hříčky v půlhodince Vlídných tónů půjde nejprve o chůzi slůněte. Přesně tak, Baby Elephant Walk, pojmenoval renomovaný skladatel filmové hudby Henry Mancini svoji populární, ale poněkud atypickou melodii. Byla určena pro americkou dobrodružnou filmovou komedii z roku 1961 Hatari!
Film pojednává o skupině lovců divoké zvěře ve východoafrické republice Tanganyika vedené Johnem Waynem. A tento snímek proslavila právě skladba Henryho Manciniho, který se snažil zachytit v řeči hudby nemotorné pohyby sloního mláděte.
Instrumentální skladba vynesla Henry Mancinimu v roce 1963 cenu Grammy za nejlepší instrumentální aranžmá, ale je zajímavé, že jisté hitparádové vavříny sbírali jiní. Třeba kapelník, aranžér a skladatel Hank Levine se svým studiovým projektem The Miniature Men v roce 1962. Pak s jeho pojetím můžete porovnat ještě dvě zpracování, a to rokenrolové kapely The Comets Billa Haleyho a světoznámého amerického jazzového trombonisty dánského původu Kaie Windinga.
Následně ve výběru hudby beze slov vyměníme procházku se slůnětem za chůzi ve spánku, neboli náměsíčnost. Sleep Walk, tak se jmenuje velký a náladotvorný hit z roku 1959 bratrské dvojice americko-italského původu Santa a Johnnyho Farinových z Brooklynu, s výrazným zastoupením steel kytary.
Zárodek skladby vznikl tak, že bratři po jednom koncertu nemohli usnout, a tak čas vyplnili skládáním hudby... Byla to vlastně rodinná nahrávka, neboť na bicí hrál jejich strýc Mike Dee.
Náladotvorná balada Sleep Walk inspirovala dál i dlouho po úspěchu dvojice Santo and Johnny, neboť interpretace kytaristy Briana Setzera a jeho kapely byla odměněna cenou Grammy za nejlepší instrumentální popový výkon roku 1998. Můžete si ale také poslechnout, jak se s touto skladbou vyrovnali britští Shadows.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.