Není Straus jako Strauss, ale i Frimlova Oslí serenáda a Dvořákova Humoreska mohou znít jinak

8. únor 2021

Na konci ledna uplynulo 110 let od narození velmi nadaného anglického klarinetisty, saxofonisty, kapelníka a autora Franka Weira. Ten působil  už jako mladý hudebník ve dvacátých letech minulého století v několika tanečních kapelách, pak se věnoval spíše jazz a také Weir také vedl kapelu v prestižním londýnském klubu Astor. 

Nutno však říci, že po válce se znatelně žánrově Frank Weir posunul od jazzu směrem k pop music. Vedl velký smyčcový orchestr, hrál populární hudbu a věnoval se nahrávkám pro mladé, méně náročné publikum. V 50. letech Frank Weir cestoval po varietních divadlech a tanečních sálech a natočil několik šlágrů s legendární britskou zpěvačkou, vloni ve 103 letech zemřelou Verou Lynn. Také sám se svým orchestrem a vokální skupinou měl velký hit na obou stranách Atlantiku s nahrávkou The Happy Wanderer, Ten šťastný tulák, i s Weirovým krásným sólem na sopránsaxofon.

Úspěch mělo také album, které Frank Weir natočil v padesátých letech se svým salónním orchestrem. Má jednoduchý název Frank Weir a jeho saxofon, a z něj pro vás máme několik skladbiček pro chvíle zklidnění a odpočinku, včetně milé interpretace oblíbené The Donkey Serenade, Oslí serenáda, ze zfilmované předválečné operety Američana českého původu Rudolfa Frimla the Firefly, známé v Čechách pod názvem Španělská vyzvědačka

V Londýně spatřil světlo světa také kapelník, skladatel, houslista, violista i klarinetista George Melachrino Militiades v italsko-řecké rodině v na prvního máje roku 1909.  Byl to jeden z konkurentů Mantovaniho orchestru a styl jeho nahrávek byl velmi podobný. Za války sloužil v armádě jako vojenský hudebník a kapelník, a tehdy získal mnoho později zužitkovaných zkušeností.

Od čtyřicátých let natáčel George Melachrino hudbu k řadě filmů, na většinu z nich se sice zapomnělo, ale rozhodně mu to pomohlo k věhlasu a úspěchu jeho četných alb, která  jsou po hudební stránce  dobrým příkladem  tzv. easy listening, tedy hudby k příjemnému poslechu. V malém výběru Vlídných tónů orchestru George Melachrina může posluchače kromě jiných zaujmout Snový valčík z operety Ein Walzertraum vídeňského skladatele Oscara Strause, který neměl s věhlasnou dynastii Straussů nic společného a psal se kvůli odlišení s jedním „s“ na konci příjmení.

autor: Jiří Kasal | zdroj:
Spustit audio