Němci zničili její rodinu, ale poloviční Židovka Alena Popperová jim dnes pomáhá

12. duben 2018
Město ocenilo Alenu Popperovou, která se dlouhá léta setkává s českými i německými studenty, aby jim přiblížila nelehký život židovských rodin za války

Velmi pohnutý osud měla Alena Popperová z Českých Budějovic, které je nyní už 86 let. Je totiž poloviční Židovka. „K židovství se plně hlásím, a to z tradice a úcty k rodu,“ říká.

Během druhé světové války se s její rodinou zacházelo jako s plně židovskou. „Bylo to se vším všudy, menší příděly, nikam jsme nesměli, já nemohla do školy. Tatínek a maminka byli od roku 1944 v koncentráku, tatínek nepřežil,“ vzpomíná.

Dnešní život Aleny Popperové je ale spojen se slovem odpuštění. I když Němci velmi ublížili její rodině, pomáhá německým studentům, kteří přijíždějí do Českých Budějovic s organizací Živá paměť. „Jsem pro ně babičkou. Když přijel první student, neuměla jsem německy, já totiž německy nikdy nemluvila, ač můj muž byl Vídeňák, ale znala jsem pár slov a nabídla mu, že budu jeho česká babička,“ popisuje.

Teď už pomáhá devátému studentovi. „Mají u mě jakýsi domov. Oni sice spí a stravují se jinde, ale jsem babička, když něco potřebují. Zůstávají tu rok, za tu dobu se naučí rozumět česky a dva dokonce teď píší i české dopisy. Já mám mladé lidi ráda,“ vysvětluje.

Čtyřicet let to nikdo slyšet nechtěl, teď je o příběhy velký zájem

To, že studenti patří k německému národu, který silně poznamenal osud její rodiny, pro Alenu Popperovou není překážkou. „Oni za to přece nemohli, jsou to moc príma kluci, inteligentní. Jejich pradědové sice byli ve válce, ale to museli, jinak by byli zastřelení. Teď ty studenty velice zajímá všechno, co se týká judaismu. Někteří se mnou byli dokonce i v Plzni v synagoze a tady na židovském hřbitově,“ říká.

Své životní zkušenosti a zážitky předává dál při besedách ve školách. „Najednou je o to ohromný zájem, ač za komunismu to čtyřicet let nikoho nezajímalo. Teď ředitelé a učitelé řekli, že děti nebaví filmy a knížky, že to chtějí slyšet autenticky. Já vždycky říkám: Poslouchejte dobře, protože až moje generace odejde, tak se nedozvíte nic, už to bude jenom historie v knížkách. A oni opravdu poslouchají a dokonce se i ptají,“ vypráví.

Chtěli se dostat do Svaté země, 267 z nich nepřežilo. Jihočeské divadlo uvádí Archu naděje

Archa naděje připomíná příběh Židů, kteří se chtěli na lodi Patria dostat do Svaté země. Loď se potopila u břehů Haify

Měli doplout do Svaté země a začít nový život. Místo toho skončila strastiplná cesta z Protektorátu Čechy a Morava pro 267 Židů smrtí. Na motivy deníku jednoho z cestujících, který potopení lodi Patria u břehů Haify přežil, napsal divadelní hru Martin Vačkář.

Svůj podíl má Alena Popperová i na představení Archa naděje, které ve světové premiéře uvádělo Jihočeské divadlo. „Je to příběh mého muže. On byl na té lodi Patria, která se potopila, byl jedním ze zachráněných. Dala jsem k dispozici jeho paměti. On krásně vyprávěl, ale zapsat to nechtěl. Až jednou jsem to s ním sepsala, zaplaťpánbů. Potom se to hodilo a představení bylo opravdu hezké,“ vysvětluje.

V roce 2016 dostala Alena Popperová medaili za zásluhy a celoživotní přínos Českým Budějovicím. „Moc by to potěšilo mého muže, to, jak se teď lidé zajímají o Tobruk a Dunkerk, kde on bojoval, stejně jako o holocaust,“ uzavírá.

Spustit audio
  • Historie
  • Publicistika
  • holocaust
  • židovská kultura
  • České Budějovice
  • Živá paměť