Nemáte dnes nějakou slevu? Tato otázka se v Americe vždycky vyplatí, vypráví Karel Sedláček

Poprvé se do Spojených států amerických dostal v roce 1991, ale lákaly ho už od dětství. „Můj strýček měl na půdě truhlu s rodokapsy a v nich mě okouzlily příběhy z arizonských plání, hrdinové bez bázně a hany, klukovská romantika,“ vysvětluje.

Brzy se tedy snažil o Americe zjistit něco víc. „Tady ji propaganda líčila v těch nejhorších barvách, ale já jsem věděl, že realita je něco jiného. Když pak konečně byla možnost cestovat, chtěl jsem ji vidět na vlastní oči, to je vždycky nejlepší,“ říká.

Národní park v Utahu, USA|foto: Fotobanka Pixabay, skeeze

Od té doby navštívil USA asi dvacetkrát. Některé cesty byly spojené i s prací, protože pracoval jako redaktor a hlasatel Rádia Svobodná Evropa, tedy rozhlasové organizace založené americkým Kongresem pro šíření objektivních informací.

Své poznatky a zážitky Karel Sedláček shrnul v knize Toulky s Karlem Amerikou. „Chtěl jsem být jiný než ostatní autoři, protože o Americe vyšlo hodně knih, takže jsou tam i rady na cestu a příhody. Například připomínám, že v Americe je velmi oblíbená otázka: Nemáte dnes nějakou slevu? A vždycky každý den v každém obchodě nějaká sleva je, jen se musíte zeptat,“ popisuje.

Vyzkoušel cestování vlakem i městskou hromadnou dopravou, ale na většinu míst se dostal autem. „Amerika je na auta připravená, takže tam se dostanete i na vrcholky hor poměrně jednoduše,“ vysvětluje.

Za pokutu se mu nakonec omluvili

Několikrát ale také dostal pokutu za rychlou jízdu. „Policisté vždycky byli překvapení, odkud jsem, vzpomínali na hodiny zeměpisu, jestli vědí, kde je Evropa a Česká republika, a řešili to domluvou,“ vypráví.

Jeden zážitek byl však zcela opačný. „Zastavil nás policista v Oregonu, my jsme měli auto se značnou Kalifornie a obyvatelé Oregonu nemají rádi obyvatele Kalifornie. Policista byl velmi mladý, snad první den ve službě, myslím, že se chtěl ukázat. Dal nám pokutu 150 dolarů, to byla cena za tři noci v motorestu,“ vzpomíná Karel Sedláček.

Po čase příběh nečekaně pokračoval. „Do Prahy mi najednou přišel dopis od okresního soudu. Prokurátor napsal, že se omlouvají, protože jsem byl šikanován, že za takové překročení rychlosti je pokuta pouze 75 dolarů a zbývající peníze mi vrací. Byl jsem úplně v šoku, když jsem si představil, že nějaký soudce na druhém konci zeměkoule přemýšlí, jestli jsem byl šikanován,“ dodává.

Čtěte také

Jihočeská rybářka ulovila největší sladkovodní rybu, pankáče Pacifiku i nejagresivnější rybu světa

V Americe potkal Karel Sedláček mnoho Čechů, kteří za moře odešli. „Například v Kalifornii je pět českých škol. Žije tam mnoho Čechů, kteří mají malé děti a chtějí, aby uměly číst a psát česky. Tak děti chodí v neděli do české školy,“ líčí.

„Potkal jsem i hodně Američanů a měl možnost poznat obyčejný život, protože můj syn tam pracoval a jeho děti chodily do veřejné školy. Líbilo se mi, že ve třídě bylo patnáct žáků, učitelka měla každý den dopoledne jednu maminku jako asistentku a odpoledne dvakrát týdně ještě chodila studentka pedagogické fakulty. Když se odcházelo, učitelka se s každým dítětem loučila, každé obejmula, takže všechny děti se těšily další den do školy,“ doplňuje Karel Sedláček.

O Americe se ale podle něj nedá říct nic jednoznačného. „Je to obrovský kontinent, miliony lidí a všechno je relativní,“ uzavírá.