Některé věci zůstaly už jen v básních, říká Radek Štěpánek

V básních opěvuje krajinu jižních Čech i svůj zamilovaný ostrov Pag u chorvatského pobřeží.

„Když člověk jezdí někam deset let, tak si nutně všimne, jak se to místo mění,“ popisuje své pravidelné návštěvy Jadranu. „Když jsem na Pag přijel poprvé, tak jsem chytal ryby, které tam už nejsou, viděl jsem místa, která jsou pryč,“ přibližuje.

„Básně o věcech, které mezitím zmizely, se pak staly jejich jediným azylem,“ říká, když vysvětluje smysl svého psaní. „A nejhorší na tom je, že mi je přes třicet a ne třeba 85. V dnešním světě se člověk totiž může stát pamětníkem už ve dvaceti,“ přemítá.

„Schovaný pod stolem, snažím se z lastury křídlatce vymámit zvuk moře. Chvíli ta mušle opravdu cosi šeptá, potom se rozesměje: to moře nezní ve mně,“ píše Radek Štěpánek ve své sbírce Krajky Pagu.

Vyprávění mladého básníka z Netolic o tom, proč stojí za to v dnešní době psát verše, si poslechněte v pořadu Jihočeši.