Několik požárů zasáhlo vesnici Jamný na Písecku. Řádila tu i cholera a lidé umírali hladem
Malá ves Jamný je osadou obce Záhoří na Písecku. Poprvé je zmiňována v listině z roku 1323, která vyjmenovává městečka a vsi patřící ke Zvíkovu. Roku 2001 tam podle sčítání stálo 50 domů, z toho 34 trvale obydlených, a žilo asi sto obyvatel.
Berní rula neboli soupis daňových povinností z roku 1654 uvádí jména tehdejších sedláků a informace o stavu jednotlivých hospodářství. „V Jamným bylo z dvanácti selských gruntů po třicetileté válce jenom pět zachovaných. Dvě stavení byla prý zkažená, tedy asi shořela, a pět gruntů bylo úplně pustých,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.
Úplně zachované statky měli hospodáři Řehoř Souhrada, Vít Hroch, Tomáš Spora, Václav Brejcha a Matěj Daček. Zkažené živnosti patřily Václavu Lechnýřovi a Alžbětě Machové, k nim je poznamenáno, že roku 1676 opět vyhořely. Pusté grunty v Jamném v polovině 17. století byly Halšovský, Hlavatovský, Bláhovský, Humpálovský a Márovský.
Požáry byly dřív na vesnicích velmi časté. „Kromě zmíněných požárů v 17. století vyhořel například roku 1712 úplně grunt Hrochovský v Jamným číslo 1. Roku 1866 vyhořely oba statky Lechnýřů. Roku 1911 při žních prý vyhořela celá ves do základů, až na tři budovy. Roku 1929 shořely dvě chalupy uprostřed návsi a roku 1931 pastouška, chudobinec. Tyto dva požáry ale paradoxně přispěly k okrášlení vesnice, protože budovy byly odstraněny z centra návsi a ves pak byla velice vkusně upravena,“ vyjmenovává Alois Sassmann.
Čtěte také
V dobách roboty býval na vsích často i hlad. „Zejména když kromě roboty byla ještě válka. A když byl pořád hlad, tak se lidé živili i kůrou ze stromů, jak o tom píší kronikáři z různých koutů jižních Čech. Po takovémto jídle následovaly obvykle nakažlivé žaludeční a střevní nemoci, často mylně nazývané morem. Někdy ale přišla i cholera. K dalším příčinám hladu prý patřila velká mokra,“ líčí Alois Sassmann.
Dotklo se to i Jamnýho. Podle záznamu v Národním archivu v Praze zemřeli například roku 1712 na následky hladu Jan Brejcha s manželkou a roku 1772 Tomáš Mára s manželkou Dorotou. V dobách pruské války v letech 1864 až 1867 řádila v Jamným cholera, zemřelo mnoho místních, například na statku u Hlavatých během týdne pět lidí.
Mezi staré a významné rody v Jamným patřili podle Aloise Sassmanna Márové. „Podle rodinné pověsti pocházeli ze statku U Prošků či Márů u bývalého řetězového mostu, který dnes stojí u Stádlce. Mára se přiženil do Jamnýho na grunt číslo 18 a záhořská matrika tam uvádí roku 1660 sedláka Jiříka Máru. Z tohoto rodu pocházel písmák a dějepisec Matěj Mára, který sepsal půvabnou knížečku Ves Jamný a rod Márů,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
