Nejstarší přehrada na Moravě stojí v Jevišovicích. Před povodněmi chrání místní obyvatele už 124 let
Historie přehradní hráze na říčce Jevišovce v jihomoravských Jevišovicích sahá až do dob Rakouska-Uherska. Je nejen nejstarší přehradou na Moravě, ale zároveň jednou z nejstarších kamenných přehrad ve střední Evropě. Byla vystavěna hlavně jako ochrana před povodněmi. Celé těleso hráze díky nedávným rozsáhlým rekonstrukcím září novotou a nádrž uprostřed krásné přírody využívají nejen vodohospodáři, ale také rybáři, sportovci i rekreanti.
V březnu roku 1888 zasáhly Jevišovice největší povodně za celé 19. století. Aby se situace v budoucnu neopakovala, začala roku 1894 stavba hráze, která měla dalším záplavám zabránit. Do provozu byla uvedena v roce 1897.
Na začátku stavby se ukázalo, že zvolený profil nemá ideální základové podmínky, a proto musel být posunut asi o 130 metrů proti proudu řeky. Na pevné skále pak byly položeny základy hráze budované z kamení.
Přehradu stavěli tvrdě pracující dělníci jen s pomocí koňských sil a primitivních kladkových mechanismů. Proto se také vzhledem k době a způsobu výstavby přehrada stala objektem středoevropského významu a v listopadu 1987 byla vyhlášena technickou památkou.
Stavidla se dříve ovládala ručně
U levého břehu jsou zabudovány tři spodní výpustě a zcela vlevo je bezpečnostní přeliv s odtokovým korytem. Průtok výpustěmi byl od samého počátku regulován tabulovými uzávěry, ovládanými z koruny hráze. Se stavidly se manipulovalo ručně až do roku 1963, kdy ruční pohon nahradily elektromotory, a strojovna byla zároveň poprvé zakryta.
V roce 1994 došlo k další přestavbě strojovny do podoby zděné budky, která vydržela do současnosti. Přesto, že je strojovna poměrně nová, zůstal díky vkusnému návrhu zachován její historický ráz. Nedaleko hráze u příchozí cesty od Jevišovic je vystaven původní tabulový uzávěr z roku 1886, který sloužil spolehlivě celých 116 let. V roce 2012 byly železné uzávěry a táhlové tyče nahrazeny nerezem.
V roce 1994 byla při příležitosti 100. výročí zahájení stavby přehrady umístěna do koruny hráze pamětní deska, připomínající tehdy vládnoucího císaře Františka Josefa I. A také hraběte Felixe Vettera z Lilie a svobodného pána Aloise ze Spens Boodenu, kteří se o stavbu přehrady zasadili.
Odpočinek v krásné přírodě
Hráz je gravitační zděná z rulových a ruložulových balvanů. Lomový kámen použitý při stavbě od dolní třetiny směrem ke koruně velikostně klesá. Mezery jsou vyplněny drobnějšími kameny. V půdorysu je hráz zakřivená, její výška ode dna je 13,8 metru, délka 122 metrů a šířka 3 metry. Odtokové štoly mají profil 1 krát 1,9 metru a jsou vyzděné z rulových kvádrů.
Celkový objem nádrže je přibližně půl miliónu metrů krychlových, nicméně stálé nadržení se pohybuje okolo 0,1 miliónu metrů krychlových. V nádrži je tak dostatečný prostor pro zachycení více než stoleté povodně.
Opravená památka láká k procházkám či výletům nejen technické nadšence. Klidné prostředí vodní nádrže vybízí i k odpočinku a relaxaci. K rekreaci zde kdysi sloužily plovoucí lázně. Z nich už ale na pravém břehu přehrady zbyly jen kamenné portály se schody k vodě. Přehrada je oblíbeným cílem rybářů, plavců, ale také všech, kteří chtějí načerpat síly a nadýchat se čerstvého vzduchu. V blízkosti hráze je ale třeba mít se na pozoru. Na hladině v okruhu 50 metrů od vtokového zařízení je ochranné pásmo, v němž jsou koupání, jízda na loďkách i lov ryb zakázány. Pásmo je viditelně označeno plovoucími bójemi.
Zdroj: Povodí Moravy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
