Nejjižnější místo republiky zdobí jeden a půl tuny těžký, ručně lámaný kámen

Na nejjižnějším místě byl v roce 2014 vztyčen pamětní kámen. Pochází z historického lomu na Vyšebrodsku, je ručně lámaný, jak dokazují stopy na zadní straně kamene, váží zhruba jeden a půl tuny a jeho celková výška přesahuje tři metry. Značná část kamene je ale skryta pod zemí.

K hranici jej dopravilo město Vyšší Brod. „Inspirovali nás kolegové ze Šluknovského výběžku, kteří v roce 2013 otevírali nejsevernější bod. Pozvali nás na akci, my jsme se nemohli zúčastnit, ale řekli jsme si, že připomeneme nejjižnější bod,“ vzpomíná starosta Milan Zálešák.

Během krátké doby pracovníci města sehnali kámen, nechali udělat informační tabuli a vybudovali i posezení a přístřešek. „Hlavně jsme chtěli trochu obohatit turistickou stezku mezi Radvanovem a Radingem, kterou jsme otevírali v roce 2010,“ dodává Milan Zálešák.

Nejsnazší cesta k nejjižnějšímu místu Čech podle něj vede před Rakousko. Můžete dojet autem do Radingu a odtud pokračovat pěšky na sever. Nabízí se ale i procházka ze Studánek směrem na takzvanou Radvanovskou bránu. Trasa je sjízdná také na kole.

Na rakouské straně, naproti nejjižnějšímu bodu Čech, se tyčí kůly staré palisády. Jedná se o takzvané Švédské šance. Ty vystavil na příkaz zemského hejtmana v roce 1641 tehdejší majitel panství. Jednalo se totiž o důležité strategické místo, kterým vedla původní solná stezka.

„Oddíly císařské armády sem byly odveleny v době válečného nebezpečí celkem třikrát. V letech 1641 až 1648 během nájezdu Švédů, v roce 1663 při hrozbě turecké okupace a v letech 1680 až 1681 v době morové rány,“ píše se na informační tabuli přímo na místě.

Původní solná stezka, které se říkalo Linecká, byla jedním z nejstarších oficiálních vstupů na české území. A vedly se o ni dlouhé rozepře. „Byla to klasická obchodní stezka, po které se vozila hlavně sůl. Vedla kolem Vyššího brodu, přes dnešní prostor Boletice, kolem Českého Krumlova, Chvalšin, Lhenic do Netolic. To bylo tenkrát první větší město na stezce od rakouských hranic,“ popisuje Oldřich Petrášek.

Původní solná stezka, které se říkalo Linecká, byla jedním z nejstarších oficiálních vstupů na české území|foto: Hana Zajíčková

Ve středoevropském měřítku byla Linecká stezka jednou z nejstarších a nejdůležitějších tras. Současně po ní putovalo až tisíc soumarů. Císařské privilegium z roku 1304 ale zakázalo její užívání a upřednostnilo trasu spojující České Budějovice s Freistadtem, kterou zřídil Přemysl Otakar II.

Původní, méně náročná a kratší trasa však lákala kupce nadále, a to i přes opakované zákazy pěti císařů. Po několik staletí to bylo příčinou válečných konfliktů mezi Bad Leonfeldenem, který ležel na původní Linecké stezce, a Freistadtem, k němuž vedla nová stezka. V roce 1533 dokonce osmdesát freistadtských jezdců přepadlo kupeckou karavanu a vedly se četné soudní spory.