Nejhorší věc, kterou jsem při práci v rozhlase zažila, vzpomíná reportérka na nehodu u Nažidel

„Autobus sjel vlevo mimo vozovku, kde se v přibližně sedmimetrové strži převrátil,“ oznamoval po nehodě policejní mluvčí Dušan Klícha přímo na místě novinářům. Byla mezi nimi Pavlína Fendeková, dnešní zprávařka, tehdy reportérka, které začínala víkendová pohotovostní služba. „Je to snad nejhorší věc po pracovní stránce, kterou jsem zažila za 38 let působení v Českém rozhlase,“ vzpomíná po dvaceti letech.

Podle dochovaných záznamů se na lince 155 ozvalo 8. března 2003 ve 20.18 hodin volání, že ze silnice E55 sjel autobus s dětmi. „Byl pátek večer a volali mi, že máme nehodu autobusu. Nakonec jsme jeli s Českou televizí a celou dobu proti nám jezdily sanitky. Pamatuji si blikající majáky po celou cestu. Zastavili jsme u odbočky na Bujanov, kde byl policejní zátaras, a tam jsme stáli v zimě asi dvě hodiny,“ vypráví Pavlína Fendeková.

Společně s ní vyrazila za Český rozhlas České Budějovice na místo tragédie tehdejší redaktorka publicistiky Martina Toušková, dnes slovesná dramaturgyně. „Když jsme dojeli na místo, domluvily jsme se, že Pavlína bude točit a já udělám živý telefonát pro Radiožurnál. Ono to možná zní zvláštně, ale v takové chvíli se novinář, který přijede na místo tragédie, musí oprostit od emocí, nesmí myslet na to, co se stalo, a musí rychle sehnat informace, aby je tlumočil posluchačům,“ vypráví.

„Teprve potom, když tohle opadne, se člověk rozhlédne a domýšlí, co se tam stalo, jaká je to velká tragédie. A když pominul ten největší stres, tak jsem si říkala, že si vlastně nejsem jistá, jestli tohle chci v té novinářské práci dělat. Byl to můj první výjezd k takové tragédii a možná to osud pak zařídil tak, že teď dělám něco úplně jiného,“ dodává.

Na místě je dnes památník|foto:Slavomír Kubeš, MAFRA / Profimedia

U Nažidel zasahovalo asi sto lidí, zdravotníci, policisté i hasiči. Práce pokračovaly i druhý den, v sobotu 9. března 2003. „Já jsem se pak na místo vracela druhý den dopoledne. To jsem teprve viděla ten autobus, odtahovali ho. A to se mi vybaví, když se řekne Nažidla. Naskočí mi husí kůže, ten patrový autobus převrácený pod silnicí,“ říká Pavlína Fendeková.

Na místě zahynulo 17 cestujících, dva zemřeli později v nemocnici. Přes třicet lidí bylo zraněno, z toho 26 těžce. Jeden z těžce raněných na následky havárie zemřel v srpnu 2005.

Příčinou nehody bylo podle policejního vyšetřování to, že řidič Pavel Krbec nepřizpůsobil rychlost jízdy a dostatečně se nevěnoval řízení. V listopadu 2003 byl okresním soudem v Českém Krumlově odsouzen za obecné ohrožení a také za padělání a pozměňování veřejné listiny k osmiletému trestu odnětí svobody a k zákazu řízení motorových vozidel na deset let.

„Život bez dětí není život. A pokud vám někdo ten smysl života sebere, není k tomu co dodávat. Bohužel legislativa tohoto státu už neumožňuje, aby byli potrestáni jiní viníci než řidič. Ale my máme prázdnou postel a denně pláčeme do peřin,“ komentoval výsledek soudu jeden z pozůstalých Karel Hart, který při nehodě přišel o svého syna Viktora.