Nehodu dvou vlaků v roce 1895 u Tábora zavinil nejspíš strojvedoucí, který se snažil dohnat zpoždění
Ve 4:43 hodin ráno 3. července 1895 vyrazil vlak jedoucí z Vídně se zpožděním asi 45 minut ze železniční stanice Tábor do Prahy. Ve stanici čekal na odjezd také vlak na Písek, který se dal do pohybu záhy po pražském rychlíku.
Oba železniční spoje se pohybovaly po samostatných kolejích, rychlík na koleji číslo jedna vedoucí na Prahu a osobní vlak na rovnoběžné koleji ležící blíže k nádrži Jordán směřující na Písek. Za strážním domkem č. 37 se obě zmíněné koleje spojovaly v jednu a rozpojily se znovu po zhruba čtyřiceti metrech.
Právě spojka těchto kolejí se stala vlakům osudná. Strojvedoucí píseckého vlaku Baar se pravděpodobně snažil co nejrychleji odjet z Tábora, aby dohnal zpoždění, které mu naskakovalo kvůli opožděnému spoji z Vídně.
Myslel si, že na společnou kolej najede před rychlíkem. V momentě, kdy cestující v rychlíku spatřili písecký vlak, vtipkovali, že snad vlaky spolu závodí. Vzápětí došlo k osudné srážce.
Rychlík z Vídně se již nacházel na společné koleji a do jeho středu narazil vlak písecký. Strojvedoucímu Baarovi muselo být jasné, že vlak na Prahu je rychlejší a na společnou kolej vjede dříve, ale nijak tomuto zjištění nepřizpůsobil jízdu svého vlaku.
Čtěte také
Jeho jednání pak vedlo k vlakovému neštěstí, které za sebou zanechalo značné materiální škody a zranění mnoha osob. Pokuta za zpoždění se tak jevila v porovnání s následky nehody jako naprosto zanedbatelný postih.
Po srážce vykolejilo několik vozů a lokomotiva píseckého vlaku. Některé vozy byly v podstatě zničeny, další pak značně poškozeny a deformovány. Části píseckého vlaku včetně lokomotivy se překotily na násep nádrže Jordán. Na náspu skončilo i několik cestujících, kteří buď sami vyskočili, nebo byli vymrštěni silou nárazu.
Vlakové neštěstí se obešlo bez ztráty na životech, ale způsobilo čtyřem osobám těžká zranění, třinácti osobám lehčí zranění a dalším pak drobné oděrky. Nejvíce zraněných se nacházelo ve vozech III. třídy pražského rychlíku, do nichž narazil písecký vlak.
Trosky vozů odstraňovalo asi třicet dělníků. Trať na Prahu byla zprovozněna již po poledni. Místo neštěstí si ještě téhož dne přijel prohlédnout místodržitel v Čechách František Antonín kníže Thun-Hohenstein, který navštívil i raněné v táborské nemocnici.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
