Na pouť do Kájova se vydávaly desetitisíce věřících. Jejich cestu dnes připomínají už jen tajemná boží muka a klenutý můstek

9. říjen 2026

Představte si Český Krumlov před více než 300 lety. Od zámecké zahrady vychází dlouhý průvod poutníků. Modlí se, zpívají a v rukou přebírají korálky růžence. Nejdou ale na obyčejnou procházku. Jejich cílem je Kájov, jedno z nejvýznamnějších mariánských poutních míst jižních Čech. A právě po jejich stopách se vydal regionální stopař Českého rozhlasu České Budějovice Petr Kubát.

Kájovskou poutní cestu dnes kopíruje žlutá turistická trasa, součást Gotické stezky, která propojuje památky jižních Čech a Horního Rakouska. O přesné trase původní mariánské poutní cesty se dnes už moc neví, protože část úplně zmizela kvůli vysídlení obcí ve 20. století.

Jisté ale je, že od 17. století byla poutní cesta lemovaná uměleckými díly. Hned u Krumlova vzniklo patnáct kamenných zastavení, kterým se říkalo růžencová. „Nechal je postavit Ondřej z Volkshofen, eggenbergský dvorní lékař, v roce 1667. On byl členem mariánského bratrstva, proto byly tyhle sloupky věnovány mariánské úctě, na každém zastavení bylo vyobrazeno jedno z tajemství růžence,“ říká Jarmila Hansová z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.

Atmosféra poutí do Kájova v období baroka byla mimořádná. Průvod opustil Krumlov, cesta vedla krajinou, zněl zpěv a modlitby. Někdo prosil o zdraví, jiný děkoval, další přicházeli s nadějí, že právě v Kájově se jim dostane pomoci.

Dnes je většina zastavení pryč. Zůstaly drobné stavby a trocha tajemství. Kousek od Kladného u Kájova stojí v lese boží muka, ke kterým se váže pověst o zazděné jeptišce Kláře. Boží muka mají skutečně zazděná okna, nikdo neví proč. Podle vyprávění je v nich prý zazděná jeptiška z krumlovského kláštera klarisek, která se zamilovala do mladého šlechtice.

Další připomínka poutní cesty se zachovala v Kájově – starý kamenný klenutý můstek přes Polečnici. Právě po něm poutníci přecházeli. A od můstku pokračovali ke kamenným schodům, které je přiváděly vzhůru ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Na konci jejich putování stávala také studánka se zázračnou vodou.

Kájovské poutě byly v době baroka tak významné, že se na ně vydávaly každoročně desetitisíce lidí. I když pak mariánská poutní tradice začala hlavně během 20. století upadat, udržela se podle Jarmily Hansové i v éře komunismu.

„Za komunistů bylo známo, že do Kájova jezdily autobusy na poutě. Bylo to pod záminkou, že se jede na kolotoče. Tradičně v Kájově v říjnu byly čtyři poutě, říkalo se jim zlaté neděle, což bylo spojeno s různými odpustky a milostmi Panny Marie. Říjnový termín se udržel dodnes, jedna z nedělí je určená pro pouť,“ dodává.

Letos se pouť v Kájově na Českokrumlovsku koná 10. a 11. října. Kromě tradičních mší jsou součástí pouťové atrakce a stánky.

autor: Petr Kubát
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.