Na poddané ze Zvíkova u Lišova, kteří robotovali pro faru, dostala vrchnost mnoho stížností
V dobách, kdy poddaní museli pracovat pro vrchnost, nebylo výjimkou, že robotovali rovněž pro církev. Fary a kostely totiž vlastnily pozemky a hospodářství, která potřebovala pravidelnou péči. A tak poddaní orali, sekali trávu, vozili dřevo, opravovali budovy či pracovali pro pana faráře.
Ve vesnici Zvíkov u Lišova na Českobudějovicku se dochovala zpráva o tom, jak místní poddaní vykonávali robotu právě pro lišovskou faru.
Farář Jan Mann, který zde působil v první polovině 18. století, si opakovaně stěžoval schwarzenberské vrchnosti v Třeboni. Tvrdil, že dva zvíkovští poddaní, kteří pracují pro faru dva dny v týdnu, místo aby přišli v osm ráno, objevují se až v deset, někdy dokonce až v jedenáct. A domů odcházejí už ve tři odpoledne.
A nebyli jediní, s nimiž měl nesnáz. Sedlák Tvrzák ze Zvíkova se prý často vymlouval, že musí na vzdálenou cestu. Jenže pak ho viděli, jak projíždí přes Lišov směrem do Budějovic.
Farář si proto stěžoval, vrchnost domlouvala, ale robota pokračovala dál. Teprve rok 1848 přinesl změnu. Zrušení poddanství znamenalo konec roboty i podobných sporů.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
