Na močítku. Zvláštní pojmenování dostal dům v Radimovicích u Želče, jehož obyvatelé rosili len

24. září 2026

Na Táborsku se nacházejí dvoje Radimovice – Radimovice u Tábora a Radimovice u Želče. My se v pořadu Kořeny tentokrát zaměříme na Radimovice u Želče. Tuto samostatnou obec tvořilo na počátku 21. století celkem 99 domů, v nichž žilo 325 obyvatel.

Koncovka –ice v názvu poukazuje na to, že ves mohla být založena ve 13. století. „Tehdy byla tato koncovka velmi populární. Úplně původně Radimovice patřily pražským biskupům a byly součástí panství Týn nad Vltavou. Pak přešly do rukou stále mocnějších Rožmberků,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Dávné obyvatele Radimovic u Želče uvádí rejstřík z roku 1433. „Bylo zde deset poddanských usedlostí. Uváděni jsou Václav Rychtář, Martin Švík, Štěpán, Havel Krupů syn, Ondřej Šírek, Pavel a Martin z Tábora, Mikeš, Matěj Krupů zeť a jako poslední Ondrák. Jsou zde převážně jenom křestní jména, ale někteří již měli příjmí, která se později vyvinula v příjmení,“ vyjmenovává badatel.

Ještě pozdější záležitostí než příjmení jsou čísla popisná. Ta se začala v Čechách užívat roku 1770 z nařízení Marie Terezie. „Tehdy vojáci malovali lidem čísla na domy, říkalo se numera. V Radimovicích dostal číslo jedna dvůr, dvojku měl grunt Dušků, trojku chalupa Rejtarů, číslo pět grunt Hojavů, šest chalupa Novotných, devět grunt Pánků, deset grunt Zemana, číslo dvanáct dostala kovárna a čtrnáctkou byl grunt Makoče,“ upřesňuje Alois Sassmann.

Na počátku 19. století pak podle něj velmi rychle pokračovala výstavba nových obydlí a roku 1843 měly Radimovice u Želče už 39 domů a 281 obyvatel. „Zajímavé jméno má dům číslo popisné 44, kde se říká Na močítku. Kdysi tady byly louky a lidé zde močili. Ne tedy tak, jak my si myslíme, oni tam močili neboli rosili len, který si sami vypěstovali a tkali z něj lněné látky,“ doplňuje.

Situaci na počátku 20. století pak zachycuje Chytilův adresář z roku 1914. Uvádí, že starostou obce byl Filip Černý, obecním slouhou Jan Barvínek a porodní bábou Marie Barvínková. Dvůr měl v pronájmu Karel Saxl, cihelnu vlastnil Vojtěch Studenovský. Byly zde tři hostince, Filipa Barvínka, Jana Černého a Cyrila Machoně. Působil zde kramář Josef Mládek, švec František Langer, podkovář František Kos a trafiku provozovala Josefa Dvořáková.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.