Na konci 16. století hospodařilo v Záblatí 13 sedláků, pak je z Třeboňska vyhnala třicetiletá válka

Třeboňsko bylo v dávných dobách nehostinnou krajinou s močály a lesy. Její osidlování začalo až v době stěhování národů v 5. a 6. století, kdy do Čech přišly slovanské kmeny. „Obyvatelé se živili lovem a pastevnictvím. Byl nedostatek vhodné půdy pro pěstování plodin, a tak bylo potřeba odvodnit bažiny a vykácet lesy. Lidé se tu usazovali postupně, stavěli si pevnější příbytky a zakládali pole. Museli být velmi houževnatí a vytrvalí, neboť osidlování této nehostinné krajiny trvalo celé generace,“ vypráví Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Kdo pátrá po předcích ze Záblatí, má podle něj velkou výhodu v tom, že vesnice od roku 1513 patřila pod třeboňské panství pánů z Růže, kteří mají jeden z největších a nejzachovalejších archivů na světě. „Roku 1518 vznikl urbář, kde jsou zapsáni hospodáři a jejich povinnosti. V Záblatí uvádí Rychtáře, Linharta, Ondru, Matese, Vávru, Jiráka, Míku či Petříka,“ vyjmenovává.

Další dokument byl sepsán například kolem roku 1598 za vlády Petra Voka z Rožmberka. „Tento urbář obsahuje nepřeberné množství dat o lidech na Třeboňsku. V Záblatí podle něj bylo třináct hospodářů, největším z nich byl Vondra Kozel, jehož statek měl cenu 136 kop grošů,“ doplňuje genealog.

Čtěte také

Matouš z Hůrek měl asi převislé uši, tak mu začali říkat Klabouch. Příjmení je dnes pro Lišovsko typické

Za třicetileté války bylo u Lomnice nad Lužnicí svedeno několik bitev. Lidé utíkali ze statků, většinou na Moravu. Život se do regionu začal vracet až po letech 1625 až 1650. „Archivním pramenem z té doby je revizitace berní ruly ze srpna 1679. Píše, že na Třeboňsku byla pole špatná, nejhorší u Suchdola nad Lužnicí. Lepší pole byla u Veselí nad Lužnicí, Horusic a právě Záblatí. Mezi poddanými byla zjištěna velká nemožnost a chudoba. Píše se, že sedláčkové jsou nejvíce obtíženi státní kontribucí a různými poplatky od státu,“ cituje Alois Sassman.

Po třicetileté válce v Záblatí hospodařili Vít Kužel, Tomáš Čečka, Martin Zika, Bartoloměj Steklej, Martin Vondruška, Matěj Kolář, Řehoř Brož, Pavel Mates, Vavřinec Klouda, Matěj Vondrášek, Vít Macek, Matěj Kouba a Pavel Šimkovský. „Některé rody zde byly již hodně dlouho, třeba rod Matesů se připomíná už roku 1518. Do 20. století se udržela příjmení Šimek, Vondruška a Čečka,“ doplňuje badatel.

Z významných událostí pozdější doby zmiňuje například vybudování školy a kapličky roku 1841 nebo rok 1864, kdy byla záblatským starousedlíkům potvrzena stará práva o využívání části rybníka, pokud byl pustý.