Muzeum divadlem a Divadlo v muzeu. Úžasná výstava loutek, kostýmů a scénografie Marka Zákosteleckého

8 fotografií

Co všechno nás tedy v Muzeu východních Čech v Hradci Králové čeká?
Marek Zákostelecký: Jsem moc rád, že se výstava dostala do programu divadelního festivalu. Mám totiž dojem, že už je to skoro spíš hudební festival, co tak vidím po ulicích, takže proč ne i výtvarného umění, řekněme. Během úterý 28. června zájemce čekají dvě komentované prohlídky v 10 a ve 14 hodin. Připraveny jsou i dílny pro děti, které nějakým způsobem navazují na moji výstavu. Ty jsou v 11 a v 15 hodin. A završení celého dne je od 17:30 hodin divadelní představení pro děti NÁDHERNÉ ÚTERÝ. Jedná se o divadlo jedné herečky, které je zcela covid free, to sami uvidíte. Představení zahrajeme přímo v expozici mojí výstavy, za což jsem moc rád. A celý projekt se jmenuje Muzeum divadlem a Divadlo v muzeu.

Ivana Bílková a Marek Zákostelecký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy jste to všechno řekl, Marku. Já se už nemám na co se ptát. Tak představme jméno Marek Zákostelecký, kdo je to? Scénograf a výtvarník, který se věnuje divadlu?
Marek Zákostelecký: 19 let jsem byl zaměstnán v Divadle Drak. Pak jsem musel z divadla odejít a od té doby pracuji na volné noze. Vždy o sobě říkám, že jsem český scénograf, ale polský režisér. Tedy postupem času jsme během své profese scénografa přibral i profesi režisérskou a v současné době, ne tedy výlučně, ale asi největší částí pracuji právě v Polsku. Musím říct, že se naprosto otevřeně specializuji na divadlo pro děti, což mě hrozně baví. A Polsko je taková velká platforma, je to samozřejmě trošku jiná kultura, ale já tam pracuji moc rád.

Jsem český scénograf, ale polský režisér. Přibral jsem si profesi režisérskou a ne tedy výlučně, ale hodně pracuji v Polsku.

Marek Zákostelecký, výtvarník, scénograf a režisér

Takže to funguje tak, že si režisér vymyslí představení a scénu, pozve si Marka Zákosteleckého a řekne mu: takhle to chci?
Marek Zákostelecký: Mám takový tým v Polsku, společně jsme autory i textů a máme takovou dost neobvyklou pozici, že po nás divadla vyžadují zpracování původních látek. Takže třeba teď chystáme v divadle v Opole představení, které se jmenuje Coco a bude o gorile, která se naučila znakovou řeč. Představení o jejích přáních a snech, tedy dost netradiční látka. Ale myslím si, že divadlo pro děti v dnešní době zažívá velký progres a posouvá do roviny už poměrně dost závažné dramaturgie. Už to nejsou jen bezkonfliktní pohádky, ale i témata, která na něco upozorní, popisují určitý i dost závažný společenský problém.

Čtěte také

Spousta lidí napříč českým divadlem má hradecký festival Regiony spojený se vzájemným setkáváním

Pojďme ještě přiblížit zmíněné přestavení NÁDHERNÉ ÚTERÝ.
Marek Zákostelecký: Je to text Daisy Mrázkové.

A je to tedy vaše společná práce s loutkoherečkou Ivanou Bílkovou, dlouholetou členkou hradeckého Divadla Drak?
Ivana Bílková: Ano, společně jsme s Markem zažili tady v Hradci pár let. A před letošní sezónou jsem odešla z divadla a věnuji se teď malé formě divadelních představení v rámci mateřských škol. Jezdím a hraji malým dětem divadlo. Někdy mě pozvou i do nějakého malého divadýlka, ale jen výjimečně. Hlavní náplň je hraní po mateřských školách.

Představení Nádherné úterý od Daisy Mrázkové je moje srdcovka. A jsem moc ráda, že si tento úžasný text mohu znovu zahrát.

Ivana Bílková, loutkoherečka

O čem tedy je NÁDHERNÉ ÚTERÝ?
Ivana Bílková: Já bych to ještě víc upřesnila. Musíme říkat, že to je hra na motivy textu Daisy Mrázkové. Když já jsem před 30 lety nastoupila do Draku, tak jsme tam měli jednu z prvních komedií, a to bylo právě Nádherné úterý od Daisy Mrázkové, režíroval to tenkrát ještě Josef Krofta. A musím říct, že to byla moje srdcovka, strašně se mi to líbilo. A teď mě napadlo, že Markovi řeknu, že bych chtěla znovu tento text zahrát.
Marek Zákostelecký: Je to dost odvaha, protože ten text není jednoduchý. Je to přeci jen trošku náročnější dramaturgie, musím říci. Ale zase jsem přišel s takovým nápadem, kromě jiného je to představení i covid free, což se nám podařilo. Je to technika nahnutého plexiskla a plošných loutek.

Čtěte také

Vzpomínka na jedinečného člověka - Josefa Kroftu ...

Představení pro malé děti.
Ivana Bílková: Pro ty nejmenší. Ve školkách jsou děti od tří let.
Marek Zákostelecký: Ovšem ideální je, když to baví i dospělé. V Draku jsme vždy říkali, že hrajeme pro věkovou kategorii od dvou do sta let.
Ivana Bílková: Marek říkal, že ten text není úplně jednoduchý, ale já jsem přesvědčena, že je jednoduchý, protože tam jsou příběhy jednoho dne, co může člověk během jednoho dne zažít. Tedy podle mne si tam najde spoustu myšlenek i velký dospělý.

Zmínili jsme osobnost Josefa Krofty. Jak vy na něj vzpomínáte?
Marek Zákostelecký: Musím říct, že Josef má určitě svůj podíl na tom, že režíruji. Divadlo pod ním fungovalo jako určitý standard, který bych rád pořád nějakým způsobem dodržoval. A vždy když režíruji a mám nějaké těžké nebo i lehké chvíle, tak si vzpomenu na něj. Pro spoustu lidí, nejen pro mě, ale třeba také pro Rosťu Nováka z La Putyky, stále zůstává takovým naším mentorem, i když už prostě bohužel není mezi námi.
Ivana Bílková: Určitě. Pro mne také. A když mám nějakou premiéru nebo cítím pocitově strach, tak si říkám: Pepo, ty mě vidíš. Dívej se a drž mi palce. Jako na profesionála, jako na svého prvního režiséra, který mě učil být v divadle, na něj vzpomínám strašně moc. Byla to osobnost.

Marek Zákostelecký L+ - výstava v Muzeu východních Čech v Hradci Králové|foto:Muzeum východních Čech

Marek Zákostelecký a Ivana Bílková byli našimi hosty. Celý rozhovor je k dispozici v našem audioarchivu.