Mlynářem byl Vlk, krčmu vlastnil Kouba. Jména obyvatel Katovic lze vystopovat až do 16. století

Nejstarší soupis obyvatel Katovic pochází z roku 1505, kdy si rozdělovali dědictví synové zemřelého Půty ze Švihova. „Je to dlouhý podrobný zápis, který mezi Katovickými uvádí například Řehoře, Kubalce, Vojtíška, Birgu, Vacalku, Pražmu, Velka, Mlýnka, Hlaváčka, Čejku, Kučeru, Kováře a další. Celkem 29 příjmení usedlých lidí,“ říká Alois Sassmann, která se zabývá genealogií.

Z gruntovních knih se podle něj dá zjistit, že roku 1542 provozoval mlynářství na dnešním čísle popisném 50 mlynář Vlk, na chalupě barvířovské číslo popisné 30 žil Bebar, na osmnáctce úřadoval rychtář Pavel a na chalupě číslo 32 hospodařil Matouš zvaný „od mostu“, protože kousek odsud teče řeka Otava.

Dominantou Katovic je kostel sv. Filipa a Jakuba. Původně malý svatostánek nechal přestavět rytíř Petr Boubínský z Újezda, který držel panství Střela v letech 1570 až 1600. „Kostel je skutečně krásný a je zajímavé, že se pod jeho věží zastavil roku 1771 i císař Josef II., když cestoval z Klatov do Vídně,“ komentuje Alois Sassmann.

Na katovickém náměstí stojí hostinec U Vondrášků, kterému se dlouho říkalo U Jelínků. „Tento dům číslo popisné 53 býval původně grunt a radnice. Byla to rychta s krčmou zároveň, čili praktická věc. Pivo se dováželo ze střelského pivovaru, první zmínka o krčmě pochází z roku 1542, kdy ji vlastnil Kouba,“ zmiňuje Alois Sassmann.

V souvislosti s novějšími dějinami Katovic připomíná pátera Josefa Jílka, který tu působil v letech 1936 až 1942. „Za druhé světové války byl zapojen do protifašistického odboje a za svou činnost ve strakonické skupině Karel byl zatčen a vězněn až do roku 1945. Dne 20. dubna 1945, tedy pár dní před koncem války, byl popraven vlastně jako poslední vězeň. Bylo mu 37 let,“ vypráví.