Mladí Vietnamci se už považují spíš za Čechy. Vietnamskou kulturu ale představují na festivalu

Jednou z organizátorek akce je Mai Nguyen, osmnáctiletá studentka českobudějovického Biskupského gymnázia, která patří do generace takzvaných banánových dětí, tedy mladých Vietnamců narozených v Čechách.

„Minulý rok jsme s kamarády pomáhali na festivalu generace banánových dětí v Praze a říkali jsme si, že tam je takových akcí hodně, ale v Budějovicích nic. Chtěli jsme proto přiblížit vietnamskou kulturu i tady,“ vzpomíná Mai Nguyen.

Návštěvníci budou moci ochutnat tradiční vietnamské jídlo, třeba polévku Pho|foto:CC0 Public domain, Kasman

Parta studentů ve věku od 16 do 25 let se proto rozhodla uspořádat první festival vietnamské kultury a gastronomie v Českých Budějovicích. Slibují hodně jídla, výstavy, přednášky, tradiční vietnamské hry nebo workshopy. Návštěvníci se například naučí správně balit letní závitky.

Aktivitu mladých oceňuje Bao Nguyen, podnikatel, který do České republiky přišel před více než čtyřiceti lety. „Klobouk dolů před našima holkama a klukama, že udělají něco takového. My starší jsme pořádali akce v rámci vietnamské komunity, ale v téhle podobě ne. Velmi to podporujeme a díky za to, že to dotáhnou do konce,“ říká.

Bao Nguyen přišel do Čech v 17 letech, tři měsíce po válce ve Vietnamu, a vyučil se tu. „Hodně se mi tím změnil život. Přišel jsem bez rodiny, všechno bylo nové, neuměli jsme řeč, vůbec nic. Prostě nás hodili do vody a museli jsme plavat. Ta doba byla těžká, ale zároveň krásná, protože to bylo mládí,“ vzpomíná.

Do Vietnamu jezdí, ale žít by tam nechtěla

V Jihočeském kraji nyní žije početná vietnamská komunita. „Je nás docela dost, scházíme se, slavíme spolu svátky, nejdůležitější je lunární nový rok,“ popisuje Mai Nguyen.

Myslí si ale, že je stále těžší v Čechách udržovat vietnamskou kulturu. Mladí Vietnamci se totiž už spíš považují za Čechy. „Chodí do českých škol, mají české kamarády. Já třeba oceňuji, když mladí Vietnamci umí vietnamsky číst a psát, což už není moc časté,“ komentuje.

Nejdůležitější je podle ní vliv rodiny. Sama má početné příbuzenstvo a členové rodiny spolu doma mluví vietnamsky. Pravidelně jezdí také do země svých předků. „Teď jsem tam byla na měsíc o prázdninách, ale nedovedu si představit, že bych tam žila. Na nějakou dobu, třeba studovat, ano, ale žít spíš ne,“ přiznává Mai Nguyen.

Mimochodem, příjmení Nguyen je jakousi vietnamskou obdobou českého Nováka. „Je to velmi rozšířené příjmení. Nguyenů je asi půlka Vietnamu, ale nemáme mezi sebou většinou nic společného,“ uzavírá s úsměvem Bao Nguyen.