Mladí rybáři se do praxe moc nehrnou. Jihočeská rybářství se proto potýkají s nedostatkem pracovních sil

„Je to namáhavá práce, je to fyzicky velmi náročné, když je málo rybářů, tak musíme i teď se zapojovat,“ říká o rybářském řemesle student třetího ročníku Střední rybářské školy ve Vodňanech Vojtěch Frdlík.

Spolužačka Vojtěcha Frdlíka Emily Žurková má o své budoucnosti jasno: „Po dokončení střední školy bych chtěla jít na vysokou, abych nemusela úplně dřít. Ale kdyby vysoká nevyšla, budu muset makat,“ dodává se smíchem.

Studenty od nástupu do praxe odradí nejenom obtížnost řemesla,  doplňuje ředitel Krajského školního hospodářství Jihočeského kraje Petr Stehlík:

„I když je studentů rybářských škol každý rok hodně, do provozu nám jich chodí málo. Je to dané nízkými platy, které samozřejmě reflektují náklady na výrobu a prodejní cenu kapra. Ti důchodci, kteří nám pomáhají, už také pomalu odcházejí, takže je jich čím dál méně a mladí se do těžké práce nehrnou.“

A situace se zkomplikovala na podzim ještě kvůli koronaviru. Částečně to bylo způsobené tím, že starší rybáři na výpomoc nenastoupili a mnozí zaměstnanci museli zůstat doma kvůli karanténě nebo onemocnění rodinných příslušníků.

To, že o rybářskou profesi je stále menší zájem, potvrdil taky hlavní zootechnik Rybářství Hluboká Aleš Kříž: „V současné době u nás pracuje 40 zaměstnanců, jejichž průměrný věk je 47 let. Dva máme kolem dvaceti let.“

Někteří studenti snad na čas v nějakém rybářství pracovat po ukončení budou. Patří mezi ně Vojtech Frdlík, stejně tak jeho spolužák Milan Martan: „Já s tím počítám, po škole bych chtěl zůstat v oboru a možná časem se vypracovat na vyšší místo. Rybařina mi nevadí a mám to rád. Nemám problém s dřinou.“ 

Podobná situace je i v zemědělství a lesnictví. Krajské školní hospodářství Jihočeského kraje se snaží přilákat mladé rybáře alespoň tím, že jim nabídne služební byt.

Celou reportáž Jitky Cibulové Vokaté si poslechněte online, nebo si ji stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.