Mirka Nezvalová: Pandořina skříňka

Přesně podle pravidla „nikdy neříkej nikdy“ jsem podlehla a zbaběle požádala osmnáctiletou vnučku Elišku, aby zkrátka té mnou dlouho a intenzivně odmítané potvůrce konečně otevřela vrátka.

Najednou se přede mnou objevil svět mých známých jako na dlani. Teď už vím, že táborský šéfkuchař Martin Svatek momentálně používá v kuchyni čerstvé výhonky smrků a taky že vařil s Ondřejem Gregorem Brzobohatým v domě s pečovatelskou službou kachnu s červeným zelím a knedlíčkovou polévku.

Nebo že autorka několika bezlepkových kuchařek Radka Vrzalová se s dětmi vydala na Borkovická blata a že mé kamarádce Marušce Tichákové rozkvetl bílý rododendron.

Tohle všechno se na mě doslova vysypalo poté, co jsem si otevřela svůj čerstvě založený facebookový účet. Okouzlena tou smrští informací, jsem ještě stihla poslat žádost o přátelství asi desítce dalších známých, takže teď budu v jejich životě asi online.

Je to super, co všechno o mých přátelích vím, ale zjistila jsem, že minimálně půlhodinku času mi to sebralo. A to jsem vlastně facebookový začátečník. Řekla jsem si, že závislák se ze mě tedy rozhodně nestane. Já si totiž pořídila tenhle účet původně jen proto, že moje kamarádka Libuška má módní butik, kam chodím utrácet, a nové kousky ukazuje právě na Facebooku.

Ano, rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, se opět potvrdilo. Když jsem se pochlubila vnučce Elišce, jak úspěšně si vedu, jen suše konstatovala: „Babi, Facebook je pro vás starý, my jsme všichni už na instáči,“ čímž mínila Instagram.

Ne, tak další Pandořinu skříňku už fakt otvírat nehodlám. Jenže všichni přece víme, že s jídlem roste chuť a slovo nikdy přece není žádná nepřekonatelná bariéra… Tak se možná všichni na těch sociálních sítích stejně potkáme.