Mirka Nezvalová: Dobrovolná knihovnice

Dodnes neusnu bez toho, abych si nepřečetla alespoň pár stránek. Občas mě příběh tak pohltí, že čtu a čtu a najednou jsou dvě hodiny v noci.

Přečtené knížky zůstávají pak součástí našeho domova, protože co kdybych se k nim někdy chtěla vrátit. Tuhle moji slabost kamarádi znají, takže jsem pro ně takovou malou soukromou knihovnou.

Význam mých knižních zásob stoupl ve chvíli, kdy kvůli koronavirové epidemii zavřely všechny knihovny veřejné. Tak jsem se stala dobrovolnou knihovnicí a chystala vždy plnou tašku podle jejich požadavků. Zamilované, detektivky, thrillery, cestopisy, prostě od všeho něco. Kamarád, který dřív maximálně prolistoval časopis, protože na to neměl kvůli svým sportovním koníčkům čas, najednou zvládl i dvě knihy za týden.

Jenže - zatímco pro známé mám pořád co nabídnout, sama jsem se kvůli karanténě pročetla až na samé dno svých zásob. Proto jsem s nadšením uvítala, že se konečně otevírají knihovny veřejné. Alespoň ty v Českých Budějovicích.

Jasně, ani tady se nevyhnuli určitým omezením, takže například pokud nejste senioři, od deseti do dvanácti hodin si nic nevypůjčíte. Ale až do pěti hodin odpoledne si pak zase můžete vybírat podle svých představ. Po vrácení knihy čeká třídenní karanténa.

Nevadí, protože my, vášniví čtenáři, se už těšíme, až zapátráme v regálech a tištěné úlovky si odneseme domů. A já klidně budu pro své známé tou soukromou knihovnou dál.

Věřím totiž, že každá kniha je mostem, po němž přejdete z reálného světa se všemi těžkostmi do světa, který si sami vyberete. Alespoň na chvíli. Od první do poslední stránky.