Milan Jílek: Sportovec tělem i duší, sportovní masér, reprezentant Československa v lehké atletice
„Chiropraxe je rovnání všeho možného,“ vysvětluje Milan Jílek. Sedíme v jeho ordinaci v Jindřichově Hradci, kam dnes třiaosmdesátiletý bývalý přednosta Ústavu tělesné výchovy 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy stále dochází. „Něco se vám zablokuje a chiropraktik to dává do pořádku třeba akupunkturou nebo akupresurou,“ dodává. Kromě toho je Milan Jílek také mistr republiky v běhu na 800 metrů z roku 1961 a povídá si s ním Filip Černý.
K napravování lidského těla se Milan Jílek dostal přes sport. Sám byl československým reprezentantem v lehké atletice. V roce 1961 se mu podařilo časem 1:50.1 pokořit národní rekord v běhu na osm set metrů.
Když aktivní sportovní kariéru pověsil na hřebík, tak se řadu let profesionálně věnoval vrcholovým sportovcům. Také dlouhá léta vedl masérské kurzy. A vedle toho stále rekreačně sportoval.
Kupříkladu čtyřicetkrát se Milan Jílek zúčastnil legendárního závodu Velká kunratická. „To je survival,“ říká na adresu jednoho z nejstarších běžeckých závodů v Čechách, který se běhá každoročně druhou listopadovou neděli v Kunratickém lese v Praze.
„To jdeš chvílema po čtyřech do kopce, který nevyjedou ani motocykly,“ popisuje jeden z nejtěžších úseků závodu. „Já takhle lezl do toho kopce, držel se za kořeny a otočil se na mě další závodník a povídá: ,Pane Jílek, ať nám nikdo nepovídá, že za komunismu nám nebylo líp. Bylo a o hodně. Vzpomeňte si na jednašedesátej. Vy jste to vyhrál a já byl třicátý sedmý.ʻ A další závodník pod námi se hned přidal,“ směje se.
Pak na chvíli Milan Jílek zvážní.
„No, není to ani tak pravda, jako spíš polopravda. A my jsme se ve filozofii učili, že polopravda je horší než lež,“ uzavírá vzpomínku na svůj čtyřicátý běh v Kunraticích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová