Michal Bregant - generální ředitel Národního filmového archivu
4. leden 2017
Tandem
Generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant navštívil Jana Rosáka v Tandemu. Dozvěděli jste se například, jak pokračuje záslužná činnost archivu v záchraně našeho filmového bohatství neboli digitalizace filmů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Začíná Tandem, takže vám, milí posluchači, přeje hezký den Jan Rosák. Rádio, to je úžasný fenomén, mám ho rád, ovšem obraz vnímaný očima je nejjednodušší a všeobecně nejsrozumitelnější způsob vyprávění příběhu a sdílení zkušeností. Odpradávna lidé usilovali o zobrazení nejen svého světa, ale světa v pohybu. Dneska už má člověk v ruce kameru, pokud ji má v ruce ten správný člověk, pak se všichni mohou těšit na vizuální zážitek. No a tak, jak se dochovaly třeba jeskynní malby, tak dnes přistupujeme k zachování filmové kulturní stopy mnohem sofistikovaněji. Své o tom určitě ví dnešní host Tandemu, filmový historik a teoretik, bývalý děkan FAMU, dnes, nyní ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Vítám vás, dobrý den.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy se stal film v nadsázce řečeno osudem vašeho života, tak i na to se vás dneska zeptám. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je hostem současný ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant, ale já už jsem tady vyjmenoval jiné jeho funkce, které má za sebou, ale je třeba začít úplně od začátku. Vždycky se ptám na dětství, na místo narození, tak co máte vy napsáno v občance?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
V občance mám Praha 7, myslím, což byla porodnice na Štvanici, to už dávno taky neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není, to už neexistuje.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Tak já už jsem letitý člověk, ale jestli někde mám kořeny, tak to je to, čemu se říká asfaltová krysa. Já jsem ze Starýho Města a celý dětství moje, to jsou vlastně ulice ze Starýho Města, v těch, na tom konci 60. a v 70. letech, kdy to Staré Město vypadalo úplně jinak, než jak ho dneska známe. Takže tam se odehrávala všechna dobrodružství v takový tý trochu zaprášený atmosféře, v takovým tom bezčasí tý doby, ale s velkejma zážitkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak jak jste to vylíčil, tak jestli to byl opravdu to Starý Město jako Josefov a podobně, tak to možná bylo podobné trošičku Foglarovým Rychlým šípům a tak.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No já jsem spíš od Staroměstskýho náměstí, což je úplně jinej rajon. Ono to je dneska 5 minut pěšky, ale když je člověk malej kluk, tak vlastně ty rajony jsou strašně rozdělený a to, co je mezi Staroměstským náměstím a řekněme Ovocným trhem, tak to mělo svoji vlastní atmosféru a svý vlastní party.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste vždycky dobrodružná povaha jako kluk?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No tak ne úplně, jako maximálně to šlo o nějaký půdy, střechy a tak, ale jako, že bych šel do velký dobrodružství, to asi ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak já myslel takhle, jako že jste spíš snil o dobrodružství.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Jo tak to bez toho to nejde. No já jsem je i provozoval trochu. Já jsem, pokud jde o to snění, tak já jsem měl od svých hodných rodičů právě v týhle tý době nad postelí mapu světa. A oni netušili, že když takhle, třeba oni chtějí ráno spát a já už ne, tak jsem zkoumal, kam bych vyrazil. Vyšlo mi to, že nejdál je to na Novej Zéland z tý Prahy nebo toho, že se mi zdálo, kde asi bude Praha, a tak to bylo to, to bylo to snění o těch cestách, který byly v tý době absolutně nemožný a nešlo to nijak jinak než na tý mapě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a bylo to cestování až tak nebo respektive ty sny o tom cestování až tak důkladný, že jste třeba si přál být také v budoucnu něčím jako třeba námořníkem nebo co bylo ...
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Námořníkem nutně ne, ale já jsem si nakreslil svoje vlastní auto, který bylo takovej všeživelník, protože dokázalo jezdit a plout po mořích a oceánech a lítat vzduchem a protože jsem potřeboval nějaký vehikl, jak se na ten Novej Zéland dostat, že jo, a když máte nějaký sny, potřebujete je realizovat, takže hledáte ty nástroje a když je vám těch 5, 6, 7 let, tak tohle se vám zdá jako taková ta univerzální odpověď na všechny sny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to já se vůbec nedivím, že vás posléze popadl film jako veliké, veliké médium, které podporuje hodně tu fantazii a také ji umožňuje docela hezky splňovat. Takže mám tady poznamenáno, že po středoškolské maturitě jste se vrhnul tedy na obor divadelní filmová věda.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
To jsem se vrhnul poměrně s nadšením, s velkým nadšením, ale tam byla ještě jedna úplně zásadní věc a to bylo objev filmového klubu v Klimentské ulici, kde se hrály vlastně úplně jiné filmy, než se hrály v běžné distribuci, a objev kina Ponrepo a netušil jsem v té době, že jednou se budu s tím kinem takhle ztotožňovat jako dneska. To byly ty první vážný dobrodružství, už ne ty dětský, ale takový ty, kdy člověk si připadá, že už je vlastně dospělej a že rozumí tomu Bremerovi a Antonionimu, tak to byly ty zážitky na gymnáziu, který vlastně asi předurčily, to se potom mělo stát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Já jsem do Národního filmového archivu občas zašel za svým kamarádem tehdejším Karlem Čáslavským, a vždycky jsem si říkal - takováhle opravdu skvělá instituce by si zasloužila nějaký lepší barák. Tak jak si, jestlipak se na tom pracuje teď?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Na tom se pracuje už mnoho let, na tom se pracuje desetiletí dokonce. A vlastně v celých těch 25 letech od převratu se na tom pracuje intenzivně a vždycky jako na potvoru do toho něco přijde. A takhle bohužel jeden projekt za druhým postupně klekal a Národní filmový archiv pořád sídlí v těch ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tesco barákách.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No to není ani Tesco, to je hluboko před Tescem, to jsou provizorní budovy z 30. let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jesusmarjá.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
... který už tehdy byly stavěný jako dočasná nějaká dílna nějakýho opraváře aut nebo co, a kromě toho jsme ale roztroušení po Praze. Máme kanceláře na Národní třídě, máme kanceláře v Bartolomějské ulici, kde koneckonců sídlí kino Ponrepo, čili to je pro nás taková ta, takový to místo, kam lidi nejvíc přijdou. Ale pracujeme intenzivně na, na vyřešení toho problému se sídlem, protože tohle to je naprosto neudržitelný a já doufám, že ministerstvo kultury jako náš zřizovatel to opravdu jako do hloubky vidí, že to je vážnej problém a že musíme se přestěhovat do něčeho, co bude důstojný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navzdory tomu, v jakých pracujete podmínkách, tak děláte velice záslužnou činnost, mimo jiné třeba jaksi v rámci restaurování filmu je digitalizujete taky. To je poměrně dost složitá práce asi, ne?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Je to složitější, než se může zdát, protože tím, jak koneckonců každej máme doma nějaký rodinný fotografie nebo nějaký videa, máme to někde uložený, tak ale lidi sami, myslím, poznávají, jaký jsou meze tady těch možností. A když si vezmete, že my ty sbírky máme nekonečně krát větší, než jakýkoli rodinný archiv, tak si málokdo asi dokáže do důsledku představit, co to znamená, starat se o ta data. My se primárně a hlavně se staráme o ty filmy, protože to se koneckonců potvrzuje všude ve světě, že vždycky základem a východiskem pro každou digitalizaci budou ty filmový materiály. To jsou ty filmy, který se už dneska skoro nikde nehrajou, protože kina jsou taky zdigitalizovaný, ale proto, aby se mohly ty filmy hrát digitálně v dnešních digitálních kinech, musejí existovat i původní filmové kopie, protože dneska neexistuje žádný standard nebo nějaký dohodnutý usus, jak dlouhodobě uchovávat ty filmy v digitálních datech. A ta digitalizace je pro nás klíčová, protože to je způsob, jak uchovat ty filmy pro dnešní diváky tak, aby je mohli vidět. Ony uchovány zůstanou na těch kopiích, ale aby zůstaly v tom oběhu, aby vlastně, to je takový, já tomu říkám kulturní oběh, jako je krevní oběh, tak je kulturní oběh, a z toho kulturního oběhu ty filmy nesmějí vypadnout, protože jakmile jednou vypadnou, tak je do toho kulturního oběhu strašně těžko dáváte zpátky. Takže proto nám jde o to, aby ty filmy byly kvalitně zdigitalizované a aby se mohly hrát v televizích, v kinech, dneska hlavně teda na internetu, aby byly dostupné online.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená to, co nám dneska třeba prezentují televize jako filmy pro pamětníky, tak to už jsou ty digitalizované verze.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No právě zdaleka ne všechny, protože mezi tím je spousta filmů, které byly zdigitalizovány v 90. letech, ale ta kvalita je teda poměrně dost problematická, když to řeknu jemně, ale my se snažíme postupně to vyměňovat za ty kvalitní digitalizace, protože nám jde o to, aby taky autoři se necítili třeba dotčení nebo, nebo rozčílení tím, že vidí svoje filmy ve špatné kvalitě, přičemž ty jejich původní filmy jsou v dobré kvalitě. A máme třeba krásnou příhodu s Janem Malířem a s Michaelem Kocábem, kteří zjistili, že film Pražákům těm je tu hej, takový z počátku 90. let, zajímavý, velmi zajímavý film, dobově jako krásná stopa toho, jak se točilo a čím se žilo, a domluvili jsme se na tom a dali jsme hlavy dohromady a oni dali peníze dohromady, protože bohužel bez toho to nejde, a ten film je dneska velmi kvalitně zdigitalizovaný a je k dispozici. To znamená i pro kina. Takže i kina dneska můžou hrát tyhle ty filmy v kvalitní podobě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď jsme se v minulém vstupu dostali tak trošičku z toho curricula vitae Michala Breganta kousek dál do současnosti. Ale já bych se docela rád vrátil proti proudu času, protože mě zajímá i to, co jste dělal předtím, než jste se stal ředitel Národního filmového archivu. Jste filmový historik a teoretik, tak to bylo asi pravděpodobně jaksi vaše původní povolání, kdy jste absolvoval, ale taky jste dělal v časopisech.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No jo tak, tak to začalo vlastně tím 90 rokem se mnohým z nás změnil život úplně od základu a i ten svět se najednou tak zvláštně rozšířil, otevřel a zprůchodnil, že jsme se nestačili divit a mě postihly různé příhody, jako třeba to, že jsem byl pozván, abych začal učit na FAMU, bylo mně 26 nebo 27 let a mí studenti byli mého věku. Bylo to příšerný a bylo to nádherný, jo. Vzpomínám na to rád, ale jsem rád, že to je už pryč a že jsme o kousek dál. Ale ty časopisy, ať už to byla Iluminace, což byl takový časopis, který dodneška vychází a je čím dál tím vlastně profesionálněji dělaný a je to opravdu unikátní časopis, který tu oblast filmové teorie a estetiky a historie pojednává asi srovnatelně s jakýmkoli jiným světovým časopisem, tak to moje angažmá tam bylo daný fakt tím profesionálním zájmem, ale to psaní, když člověk se cítí být gramotný nebo když se zdá, že to někdo chce číst, tak vás přivede i do daleko populárnějších sfér samozřejmě a mě to vždycky docela bavilo zkoušet, kde jsou ty, ty hranice únosnosti, jo. A přineslo mi to samozřejmě mnoho přátelství a hezkých kontaktů s lidmi a Ester Krumbachová možná byl takový jako, jako vlastně velké přátelství, které vzniklo jenom díky tomu, že jsem tehdy, když po tom převratu se začaly tyhle ty zakázaný jména znovu objevovat v médiích, tak jsem měl o ní něco psát a vlastně z toho vzniklo docela krásné přátelství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To učení na FAMU vás pravděpodobně jaksi muselo bavit, protože jste se potom začal věnovat jaksi tomu ještě mnohem hlouběji, když jste se stal děkanem? Na 6 let, tuším, asi.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No to tak to byla taky, no jo, byly to dva, dva mandáty a byly to taky krásný léta, kdy jsem, mám pocit, přišel o mnoho iluzí, ale zároveň jsem si ujasnil, jaké to je pracovat s lidmi, kteří různě dokážou měnit svoje postoje a naopak někteří zůstávají v těch postojích pevní. Byl to, byl to velký zážitek, byla to velká jízda, musím říct, protože jsme se snažili tu školu trochu jaksi otevřít a dostat jí víc do mezinárodních kontextů a udělat jí trochu takovou jako možná konkurenceschopnější v mezinárodním měřítku a taky trochu rozpohybovat vlastní studentskou tvorbu a to nejsou, to nejsou jednoduchý úkoly, protože já jsem tu školu znal až jako prakticky až po převratu, měl jsem tam samozřejmě v 80. letech kamarády, takže jsem z druhé ruky znal poměry na té škole a sám jsem to zažíval jenom málo, ale v těch 90. letech se vlastně ta vysoká škola proměňovala, řekl bych, trochu pomaleji, než mohla a nám nešlo ani tak o to, to ten proces proměny zrychlit, jako spíš si položit otázku, k čemu to celé směřuje a jak má ta škola fungovat, aby si i do budoucna uchovala to renomé, které, které měla a tak, aby třeba se neztratil zájem studentů českých i zahraničních o studium.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V našem Tandemu má nezastupitelné místo taky hudba a mezi těmi písničkami jedna speciální a to je vždycky ta, kterou si náš host přede na přání. Tak určitě vás zajímá, koho si dneska vybral Michal Bregant.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No bude to písnička, která je výborným lékem proti nostalgii, ale zároveň je pro mě strašně nostalgická. Je to Bruce Springsteen, kterýho mám rád a který vždycky, když to takhle v autě zaslechnu, tak se zaraduju a trochu si jako otevřu okýnko a mám pocit, že na mě fouká třeba vítr z Colorada. Je to, je to samozřejmě daný tím, že v těch 90. letech najednou, když se dalo cestovat, tak já jsem měl tu obrovskou kliku, že jsem mohl projet Spojený státy a tahle ta písnička svojí energií a takovou tou, tou samozřejmostí a tou velikostí, tak to je to, co mi dokáže docela spolehlivě vždycky ten pocit z té nekonečnosti vyvolat, protože když jsme tehdy s kamarádem poprvé jely přes Státy a někde jsme se potkali na východním pobřeží s chlapíkem, který dokonce měl české kořeny a tam vedl hospodu a říkali jsme, že teda máme namířeno na západ, tak se tak jako rozhlídl směrem k západu a říkal - ale chlapci, tohle je velká země. A to jsou, to jsou takový ty drobnosti, kdy najednou máte pocit, že ten člověk říká pravdu, no. To je vlastně příjemný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, takže teď nám to všechno bude hezky ilustrovat Bruce Springsteen.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Funkce Národního filmového archivu, jehož ředitel Michal Bregant je dnes hostem Tandemu, je samozřejmě nezastupitelná, protože zachraňuje ten úžasný fond, který tady byl vytvořen za ta léta v naší kinematografii a který, na který jsme pyšní, řekl bych, docela právem. Takže se vás chci zeptat, vlastně teď mi taky došlo, že ten archiv se neustále obohacuje, protože filmy, které se teď natočí, už jsou potom vlastně v archivu, takže vám tam přibývají pořád další a další, viďte.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No právě. No nejen, že přibývají další a další, ale my hlavně se snažíme být v živým kontaktu se současnou produkcí, protože některé producenty to malinko znervózňuje, ale já pořád říkám - film, který se teď začíná točit, nebo který chcete točit, už je potenciálně naší archivní jednotkou, protože když si vezmete, jak dlouhý je život některých filmů v distribuci, tak to je fakt nepatrnej zlomek času a naše starost je ta, abysme uchovali ten obraz i současné kinematografie v maximální úplnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě ale docela zajímá, jakým způsobem vy se třeba otevíráte vůči veřejnosti? Vím, že třeba existují filmové kanály na různých televizních jaksi těch, těch serverech, které vysílají tyhle ty filmy. To je vaše záležitost, to je, tu vy jaksi provozujete?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
My to neprovozujeme sami, ale máme smlouvy, protože kromě těch televizí, těch televizí, které běžně vysílají a které všichni můžeme chytat v těch bedýnkách doma, tak čím dál tím důležitější je ta distribuce přes internet, a to je, tam, tam asi budoucnost, protože kina budou pravděpodobně čím dál exkluzivnějšími místy, kde se bude opravdu scházet jenom společnost, která bude vědět, že chce zážitek, že chce vidět film jako za starých časů, to znamená, chce ho vidět s dalšími lidmi na velkém plátně a většina lidí se bude asi dívat na ty filmy na různých telefonech a na takovýhle zařízeních, nad čímž se můžeme pozastavovat, ale nic s tím neuděláme. A ta zařízení, hlavně ta domácí kina budou asi čím dál tím kvalitnější a člověk bude zvažovat, jestli má dát peníze za lístek, anebo jestli má koupit celou tu aparaturu. Ale naše starost je, aby ty české firmy byly přítomny všude. Vlastně musíme pokrýt všechny ty kanály, protože nechceme, aby na to lidi zapomínali, protože my jsme, jak tomu říkáme, paměťová instituce a ta paměť, to je naše hlavní starost, protože my nechceme, aby ty lidi zapomínali ani na to, co se zdálo jako okrajové, protože třeba naše kolegyně Lucie Česáková vydala nedávno knížku, která pojednává o krátkometrážní tvorbě od 30. do 50. let a ta knížka odkrývá úplně zapomenuté sféry a oblasti, které dneska už úplně lidem vypadly z paměti, protože ty filmy se strašně málokdy dají vidět. Takže nám jde o to, abysme i tyhle ty věci jakoby z okraje toho hlavního proudu vraceli zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem třeba nedávno viděl a myslím si, že jsem byl stejně jako většina naší populace velice překvapen úrovní docela zajímavou, i když někdy docela takovou komickou, úrovní třeba tehdejších reklamních filmů z téhle té doby, o které mluvíte.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No my jsme vydali nedávno takovou kompilaci všech dochovaných animovaných filmů, které se v Československu vyrobily od 20. do 40. let a tam je fantasticky vidět ten počátek reklamní tvorby, protože ta animovaná tvorba byla vlastně původně určená pro reklamní potřeby a ty, ten zrod vlastně toho jazyka animace a to tehdejší pojetí marketingu, to je teda velký zážitek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní Tandem bude nebo je pořád hodně o filmu, protože ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant je jeho hostem, a povídáme si o tom, jak pracuje Národní filmový archiv. Já si myslím, že tak jako třeba, když jsem já spolupracovával s Karlem Čáslavským a občas se na mě někdo obrátil s tím, že má doma nějaký takový jaksi starý film, jestli by ho Karel nepotřeboval, já jsem mu ho dal a on samozřejmě s velikou radostí ho přivítal a některé z nich se dokonce objevily třeba v jeho slavné Vltavě, tak i tímhle tím způsobem získáváte vy další příspěvky třeba?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No zaplaťpánbůh jo, protože my jsme třeba letos poprvé udělali takovou akci, která je mezinárodní, která se jmenuje Home Movie Day, a je to taková výzva lidem, aby se doma porozhlídli a zjistili, že třeba někde na půdě nebo na dně skříně se jim válejí nějaké filmy, s nimiž nevědí co, protože dávno nemají ty promítačky a nevědí ani, co na tom je a je to takový křehký a vypadá to tak nepoužitelně. Tak to můžou být obrovský poklady. A my máme dneska už i speciální sbírku rodinného filmu, která má svého kurátora, který se o to stará, vždycky těm lidem, kteří nám ty filmy přinesou, to přepíšeme, že dostanou DVD, na který se můžou podívat, protože na ty filmy se těžko můžou dneska dívat v 99 % případů. Takže o tohle to se hodně staráme, protože tohle to je jedna z těch takzvaně okrajových sfér, který byly trošku zanedbaný a přitom víme, že ta paměť je nedělitelná, že jo, takže i ta, ten film, který může vypadat pouze jako nějaký rodinný záběry, tak vlastně můžou obsahovat hrozně cenný informace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se využít potom a využíváte?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Využívá se to. Existuje tady x i soukromých sběratelů a dají se z toho dělat další filmy a dají se z toho vytvářet nová témata pro třeba současný filmy, že jo, nebo se to, to může být někdy hrozně cenný zdroj inspirace, co já vím, pro architekty, kostýmní výtvarníky a ta autenticita, která jde z toho amatérsky natočeného filmu, tak to je taky velká hodnota.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale někdy bývá docela problém s kvalitou třeba, že.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Tak to jde o to, co je kvalita, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím technická kvalita.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No, technická, jsou to většinou filmy na 8 milimetrový /nesrozumitelné/ formátech, což samozřejmě nemá tolik tak podrobnou kresbu, třeba jako film na profesionálním formáte 35 milimetrů, ale i to je nějaké svědectví třeba o tom, jak se nakládalo s tím materiálem, že jo, třeba my jsme získali od Jiřího Stránského naprosto fantastickou kolekci filmů z jeho rodiny a on Jiří Stránský si myslel celá léta, že jim to StB sebrala při nějaké domovní prohlídce a pak najednou se stěhovali a zjistil á to je ten kufr. A v tom kufru byl neuvěřitelný poklad filmů, které chceme zveřejnit až při nějaké dobré příležitosti, protože tady třeba byla ta obrovská výhoda tý ucelenosti, prostě byl to jeden kufr a Jiří Stránský sám říkal, že to viděl v dětství naposled ty filmy, když mu tatínek promítal, takže tohle to pořád ještě mezi lidma je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to má opravdu svoje úžasné kouzlo. Nedávno jsem viděl takový pořad o Miloši Kopeckém a možná vůbec nejpůsobivější byly právě ty snímky natočené amatérsky z jeho soukromí, kde jaksi sedí s kamarády u stolu a má to opravdu úžasné kouzlo.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
My teďko máme ve spolupráci s rodinou Věry Chytilové teďko zpracováváme pozůstalost Jaroslava Kučery, kameramana, jejího muže a to jsou fantastický věci, jednak pro poznání jeho vlastní tvorby, ale tam jsou i záběry z natáčení filmů, který dělal s Věrou Chytilovou, nebo s jinými režiséry a to jsou zase svědectví, který nejsou nikde jinde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant toho stihne navzdory tomu, že i v těch starých, už dožívajících barácích v Malešicích má spoustu práce, tak stihne toho mnohem víc. Teď mám na mysli samozřejmě vaši publikační činnost. Přečetl jsem si, že publikujete ve spoustě časopisů.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No víte, ono ta práce, kterou teďko dělám, tak je poměrně náročná, takže já už se stávám takovým trošku negramotným a těch publikací v poslední době moc není, protože se snažím dělat svoji práci pořádně a to teda zkonzumuje úplně celýho člověka, jo, takže já jsem rád, že se mi ještě daří jakžtakž si uchovat čas, který chci věnovat studentům, protože učím pořád na FAMU, takže ty přednášky jsem si zkoncentroval do jeho pozdního odpoledne až pozdního večera, kdy už v kanceláři nikdo není a já můžu vlastně zmizet na chvilku do školy. Ale mě to psaní vždycky bavilo, protože mně přišlo zajímavý dívat se na film vždycky z trochu jiných perspektiv, protože ten film sám o sobě je samozřejmě strašně zajímavý svědectví, ale podívat se na to z perspektivy třeba politiky tý doby nebo, nebo vztahu k jiným uměleckým druhům, tak to ten film ukazuje v úplně jiném světle a vlastně můžeme se o sobě sami dozvědět víc, než si myslíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně pravda. Já, když se pamatuju, jsem procházel občas s Karlem, už zmíněným Karlem Čáslavským těmi úzkými chodbičkami, tam vašimi malými pracovnami, tak tam bylo skutečně neskutečná řada krabic s filmy. Říkal jsem si, tohle to všechno jako jednou vidět, tak na to samozřejmě nestačí jeden lidský život, ale přestože je dneska už k dispozici i pro veřejnost spousta nejrůznějších půjčoven, možností ty filmy si i někde jinde opatřit, tak přece jenom si myslím, že to největší množství jaksi obsahuje vaše instituce. Bude mít někdy takovou, takovou službu pro veřejnost, že dejme tomu na internetu si ťuknu Národní filmový archiv a tam už si prostě budu, dejme tomu, samozřejmě za nějakou úplatu vybírat?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
To se stane a my oba se toho dožijeme, předpokládám, jo. To, co jste viděl u nás v našem momentálním sídle, tak to byl jenom nepatrný zlomeček, protože to jsou akorát materiály, které se vozí v depozitáře sem do Prahy, aby se zpracovávaly. To, co v depozitářích máme, tak to je ten, skutečně nekonečné množství filmů, které jsou naštěstí dobře, spolehlivě a přehledně uložené, takže víme, kde co máme, a teď se budeme akorát snažit postupně, a to je teda několika, v několika vrstvách, ty filmy dostávat k lidem právě digitálně, protože my teďko rozjíždíme poměrně velký projekt, který je financovaný z silnejch norských fondů, protože Noři tím, jak mají tu ropu, tak se snaží té, jak bych tak řekl, neropné části Evropy pár těch peněz posílat a z toho se právě v oblasti kulturního dědictví daří financovat spoustu užitečných projektů, které nejsou financovatelné jinak. Takže díky tomu my můžeme teďko v té nejvyšší možné kvalitě zdigitalizovat a zrestaurovat 10 filmů, které jsou nejenom určené k nějaké distribučnímu využití nebo k prodeji, k vysílání, ale jsou to i filmy, které nesou, které mají nějakou kulturní hodnotu samy o sobě a třeba ta trží hodnota u nich je mizivá. Viz úplně první film je Jana Kříženeckého. My teprve teďko díky těm Norům dokážeme ty filmy dát lidem znovu k dispozici a přiblížit se maximálně té podobě, jak ty filmy viděli diváci před 120 pomalu lety, což není vůbec jednoduché, protože se změnilo úplně všechno. Změnily se kina, změnil se způsob lidského vnímání, protože když si vezmete člověka na konci 19. století, který sedí v jakémsi sále a tam se před ním míhají živé obrazy a na nich se pohybují lidé, tak to je úplně jiný zážitek, který je těžko připodobnitelný k čemukoli po tom uplynuvším 20. století, protože třeba dnešní nějaký 3D imex taky působí jako monumentálně obrovsky, ale pořád je to něco, co sledujeme v jakémsi, v jakési kontinuitě kinematografie. Zatímco ta kinematografie na počátku byla vlastně úplně nový zážitek, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to jste mně připomněl možná tu analogii toho, jak tehdy, když sledovali tehdejší diváci ten příjezd toho vlaku a uskakovali a vybíhali z kina v domnění, že vlak se na ně vyřítí, tak podobný pocit jsem já měl, když jsem viděl poprvé 3D a jestli se nepletu, bylo to někde možná v Americe v Disneylandu a tam prostě na mě lítaly z plátna jako kameny a foukal vítr, tak jsem měl taky strach trošku.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No tak kino vždycky bylo, je a určitá část kina vždycky i zůstane atrakcí. To je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je dobře.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Je to, je to forma zábavy, vůbec nic proti tomu, ale já se nikdy jako nad tím nepohoršuju, protože koneckonců když je kino dobrou zábavou, tak je to naprosto, naprosto v pořádku a patří to ke kultuře národa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že lépe jste to nemohl, pane řediteli, vyjádřit na závěr dnešního Tandemu. Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant byl dnes hostem Tandemu a doufám, že jste se zase o filmu dozvěděli něco nového. Jinak vřele doporučuju stránky Národního filmového archivu, tam si myslím, že si přečtete ještě víc. Moc děkuju, ať se daří, ten nový dům, doufám, že zažijeme brzo a zažijeme brzo i ten, ty stránky, na kterých si budeme moci potom prohlédnout cokoli, co u vás je ke shlédnutí. Díky a na shledanou.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Děkuju za pozvání, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Začíná Tandem, takže vám, milí posluchači, přeje hezký den Jan Rosák. Rádio, to je úžasný fenomén, mám ho rád, ovšem obraz vnímaný očima je nejjednodušší a všeobecně nejsrozumitelnější způsob vyprávění příběhu a sdílení zkušeností. Odpradávna lidé usilovali o zobrazení nejen svého světa, ale světa v pohybu. Dneska už má člověk v ruce kameru, pokud ji má v ruce ten správný člověk, pak se všichni mohou těšit na vizuální zážitek. No a tak, jak se dochovaly třeba jeskynní malby, tak dnes přistupujeme k zachování filmové kulturní stopy mnohem sofistikovaněji. Své o tom určitě ví dnešní host Tandemu, filmový historik a teoretik, bývalý děkan FAMU, dnes, nyní ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Vítám vás, dobrý den.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy se stal film v nadsázce řečeno osudem vašeho života, tak i na to se vás dneska zeptám. Všem přeju hezkou chvilku u rádia.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je hostem současný ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant, ale já už jsem tady vyjmenoval jiné jeho funkce, které má za sebou, ale je třeba začít úplně od začátku. Vždycky se ptám na dětství, na místo narození, tak co máte vy napsáno v občance?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
V občance mám Praha 7, myslím, což byla porodnice na Štvanici, to už dávno taky neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není, to už neexistuje.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Tak já už jsem letitý člověk, ale jestli někde mám kořeny, tak to je to, čemu se říká asfaltová krysa. Já jsem ze Starýho Města a celý dětství moje, to jsou vlastně ulice ze Starýho Města, v těch, na tom konci 60. a v 70. letech, kdy to Staré Město vypadalo úplně jinak, než jak ho dneska známe. Takže tam se odehrávala všechna dobrodružství v takový tý trochu zaprášený atmosféře, v takovým tom bezčasí tý doby, ale s velkejma zážitkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, tak jak jste to vylíčil, tak jestli to byl opravdu to Starý Město jako Josefov a podobně, tak to možná bylo podobné trošičku Foglarovým Rychlým šípům a tak.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No já jsem spíš od Staroměstskýho náměstí, což je úplně jinej rajon. Ono to je dneska 5 minut pěšky, ale když je člověk malej kluk, tak vlastně ty rajony jsou strašně rozdělený a to, co je mezi Staroměstským náměstím a řekněme Ovocným trhem, tak to mělo svoji vlastní atmosféru a svý vlastní party.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste vždycky dobrodružná povaha jako kluk?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No tak ne úplně, jako maximálně to šlo o nějaký půdy, střechy a tak, ale jako, že bych šel do velký dobrodružství, to asi ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak já myslel takhle, jako že jste spíš snil o dobrodružství.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Jo tak to bez toho to nejde. No já jsem je i provozoval trochu. Já jsem, pokud jde o to snění, tak já jsem měl od svých hodných rodičů právě v týhle tý době nad postelí mapu světa. A oni netušili, že když takhle, třeba oni chtějí ráno spát a já už ne, tak jsem zkoumal, kam bych vyrazil. Vyšlo mi to, že nejdál je to na Novej Zéland z tý Prahy nebo toho, že se mi zdálo, kde asi bude Praha, a tak to bylo to, to bylo to snění o těch cestách, který byly v tý době absolutně nemožný a nešlo to nijak jinak než na tý mapě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a bylo to cestování až tak nebo respektive ty sny o tom cestování až tak důkladný, že jste třeba si přál být také v budoucnu něčím jako třeba námořníkem nebo co bylo ...
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Námořníkem nutně ne, ale já jsem si nakreslil svoje vlastní auto, který bylo takovej všeživelník, protože dokázalo jezdit a plout po mořích a oceánech a lítat vzduchem a protože jsem potřeboval nějaký vehikl, jak se na ten Novej Zéland dostat, že jo, a když máte nějaký sny, potřebujete je realizovat, takže hledáte ty nástroje a když je vám těch 5, 6, 7 let, tak tohle se vám zdá jako taková ta univerzální odpověď na všechny sny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to já se vůbec nedivím, že vás posléze popadl film jako veliké, veliké médium, které podporuje hodně tu fantazii a také ji umožňuje docela hezky splňovat. Takže mám tady poznamenáno, že po středoškolské maturitě jste se vrhnul tedy na obor divadelní filmová věda.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
To jsem se vrhnul poměrně s nadšením, s velkým nadšením, ale tam byla ještě jedna úplně zásadní věc a to bylo objev filmového klubu v Klimentské ulici, kde se hrály vlastně úplně jiné filmy, než se hrály v běžné distribuci, a objev kina Ponrepo a netušil jsem v té době, že jednou se budu s tím kinem takhle ztotožňovat jako dneska. To byly ty první vážný dobrodružství, už ne ty dětský, ale takový ty, kdy člověk si připadá, že už je vlastně dospělej a že rozumí tomu Bremerovi a Antonionimu, tak to byly ty zážitky na gymnáziu, který vlastně asi předurčily, to se potom mělo stát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Já jsem do Národního filmového archivu občas zašel za svým kamarádem tehdejším Karlem Čáslavským, a vždycky jsem si říkal - takováhle opravdu skvělá instituce by si zasloužila nějaký lepší barák. Tak jak si, jestlipak se na tom pracuje teď?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Na tom se pracuje už mnoho let, na tom se pracuje desetiletí dokonce. A vlastně v celých těch 25 letech od převratu se na tom pracuje intenzivně a vždycky jako na potvoru do toho něco přijde. A takhle bohužel jeden projekt za druhým postupně klekal a Národní filmový archiv pořád sídlí v těch ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tesco barákách.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No to není ani Tesco, to je hluboko před Tescem, to jsou provizorní budovy z 30. let ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jesusmarjá.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
... který už tehdy byly stavěný jako dočasná nějaká dílna nějakýho opraváře aut nebo co, a kromě toho jsme ale roztroušení po Praze. Máme kanceláře na Národní třídě, máme kanceláře v Bartolomějské ulici, kde koneckonců sídlí kino Ponrepo, čili to je pro nás taková ta, takový to místo, kam lidi nejvíc přijdou. Ale pracujeme intenzivně na, na vyřešení toho problému se sídlem, protože tohle to je naprosto neudržitelný a já doufám, že ministerstvo kultury jako náš zřizovatel to opravdu jako do hloubky vidí, že to je vážnej problém a že musíme se přestěhovat do něčeho, co bude důstojný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navzdory tomu, v jakých pracujete podmínkách, tak děláte velice záslužnou činnost, mimo jiné třeba jaksi v rámci restaurování filmu je digitalizujete taky. To je poměrně dost složitá práce asi, ne?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Je to složitější, než se může zdát, protože tím, jak koneckonců každej máme doma nějaký rodinný fotografie nebo nějaký videa, máme to někde uložený, tak ale lidi sami, myslím, poznávají, jaký jsou meze tady těch možností. A když si vezmete, že my ty sbírky máme nekonečně krát větší, než jakýkoli rodinný archiv, tak si málokdo asi dokáže do důsledku představit, co to znamená, starat se o ta data. My se primárně a hlavně se staráme o ty filmy, protože to se koneckonců potvrzuje všude ve světě, že vždycky základem a východiskem pro každou digitalizaci budou ty filmový materiály. To jsou ty filmy, který se už dneska skoro nikde nehrajou, protože kina jsou taky zdigitalizovaný, ale proto, aby se mohly ty filmy hrát digitálně v dnešních digitálních kinech, musejí existovat i původní filmové kopie, protože dneska neexistuje žádný standard nebo nějaký dohodnutý usus, jak dlouhodobě uchovávat ty filmy v digitálních datech. A ta digitalizace je pro nás klíčová, protože to je způsob, jak uchovat ty filmy pro dnešní diváky tak, aby je mohli vidět. Ony uchovány zůstanou na těch kopiích, ale aby zůstaly v tom oběhu, aby vlastně, to je takový, já tomu říkám kulturní oběh, jako je krevní oběh, tak je kulturní oběh, a z toho kulturního oběhu ty filmy nesmějí vypadnout, protože jakmile jednou vypadnou, tak je do toho kulturního oběhu strašně těžko dáváte zpátky. Takže proto nám jde o to, aby ty filmy byly kvalitně zdigitalizované a aby se mohly hrát v televizích, v kinech, dneska hlavně teda na internetu, aby byly dostupné online.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená to, co nám dneska třeba prezentují televize jako filmy pro pamětníky, tak to už jsou ty digitalizované verze.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No právě zdaleka ne všechny, protože mezi tím je spousta filmů, které byly zdigitalizovány v 90. letech, ale ta kvalita je teda poměrně dost problematická, když to řeknu jemně, ale my se snažíme postupně to vyměňovat za ty kvalitní digitalizace, protože nám jde o to, aby taky autoři se necítili třeba dotčení nebo, nebo rozčílení tím, že vidí svoje filmy ve špatné kvalitě, přičemž ty jejich původní filmy jsou v dobré kvalitě. A máme třeba krásnou příhodu s Janem Malířem a s Michaelem Kocábem, kteří zjistili, že film Pražákům těm je tu hej, takový z počátku 90. let, zajímavý, velmi zajímavý film, dobově jako krásná stopa toho, jak se točilo a čím se žilo, a domluvili jsme se na tom a dali jsme hlavy dohromady a oni dali peníze dohromady, protože bohužel bez toho to nejde, a ten film je dneska velmi kvalitně zdigitalizovaný a je k dispozici. To znamená i pro kina. Takže i kina dneska můžou hrát tyhle ty filmy v kvalitní podobě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď jsme se v minulém vstupu dostali tak trošičku z toho curricula vitae Michala Breganta kousek dál do současnosti. Ale já bych se docela rád vrátil proti proudu času, protože mě zajímá i to, co jste dělal předtím, než jste se stal ředitel Národního filmového archivu. Jste filmový historik a teoretik, tak to bylo asi pravděpodobně jaksi vaše původní povolání, kdy jste absolvoval, ale taky jste dělal v časopisech.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No jo tak, tak to začalo vlastně tím 90 rokem se mnohým z nás změnil život úplně od základu a i ten svět se najednou tak zvláštně rozšířil, otevřel a zprůchodnil, že jsme se nestačili divit a mě postihly různé příhody, jako třeba to, že jsem byl pozván, abych začal učit na FAMU, bylo mně 26 nebo 27 let a mí studenti byli mého věku. Bylo to příšerný a bylo to nádherný, jo. Vzpomínám na to rád, ale jsem rád, že to je už pryč a že jsme o kousek dál. Ale ty časopisy, ať už to byla Iluminace, což byl takový časopis, který dodneška vychází a je čím dál tím vlastně profesionálněji dělaný a je to opravdu unikátní časopis, který tu oblast filmové teorie a estetiky a historie pojednává asi srovnatelně s jakýmkoli jiným světovým časopisem, tak to moje angažmá tam bylo daný fakt tím profesionálním zájmem, ale to psaní, když člověk se cítí být gramotný nebo když se zdá, že to někdo chce číst, tak vás přivede i do daleko populárnějších sfér samozřejmě a mě to vždycky docela bavilo zkoušet, kde jsou ty, ty hranice únosnosti, jo. A přineslo mi to samozřejmě mnoho přátelství a hezkých kontaktů s lidmi a Ester Krumbachová možná byl takový jako, jako vlastně velké přátelství, které vzniklo jenom díky tomu, že jsem tehdy, když po tom převratu se začaly tyhle ty zakázaný jména znovu objevovat v médiích, tak jsem měl o ní něco psát a vlastně z toho vzniklo docela krásné přátelství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To učení na FAMU vás pravděpodobně jaksi muselo bavit, protože jste se potom začal věnovat jaksi tomu ještě mnohem hlouběji, když jste se stal děkanem? Na 6 let, tuším, asi.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No to tak to byla taky, no jo, byly to dva, dva mandáty a byly to taky krásný léta, kdy jsem, mám pocit, přišel o mnoho iluzí, ale zároveň jsem si ujasnil, jaké to je pracovat s lidmi, kteří různě dokážou měnit svoje postoje a naopak někteří zůstávají v těch postojích pevní. Byl to, byl to velký zážitek, byla to velká jízda, musím říct, protože jsme se snažili tu školu trochu jaksi otevřít a dostat jí víc do mezinárodních kontextů a udělat jí trochu takovou jako možná konkurenceschopnější v mezinárodním měřítku a taky trochu rozpohybovat vlastní studentskou tvorbu a to nejsou, to nejsou jednoduchý úkoly, protože já jsem tu školu znal až jako prakticky až po převratu, měl jsem tam samozřejmě v 80. letech kamarády, takže jsem z druhé ruky znal poměry na té škole a sám jsem to zažíval jenom málo, ale v těch 90. letech se vlastně ta vysoká škola proměňovala, řekl bych, trochu pomaleji, než mohla a nám nešlo ani tak o to, to ten proces proměny zrychlit, jako spíš si položit otázku, k čemu to celé směřuje a jak má ta škola fungovat, aby si i do budoucna uchovala to renomé, které, které měla a tak, aby třeba se neztratil zájem studentů českých i zahraničních o studium.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V našem Tandemu má nezastupitelné místo taky hudba a mezi těmi písničkami jedna speciální a to je vždycky ta, kterou si náš host přede na přání. Tak určitě vás zajímá, koho si dneska vybral Michal Bregant.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No bude to písnička, která je výborným lékem proti nostalgii, ale zároveň je pro mě strašně nostalgická. Je to Bruce Springsteen, kterýho mám rád a který vždycky, když to takhle v autě zaslechnu, tak se zaraduju a trochu si jako otevřu okýnko a mám pocit, že na mě fouká třeba vítr z Colorada. Je to, je to samozřejmě daný tím, že v těch 90. letech najednou, když se dalo cestovat, tak já jsem měl tu obrovskou kliku, že jsem mohl projet Spojený státy a tahle ta písnička svojí energií a takovou tou, tou samozřejmostí a tou velikostí, tak to je to, co mi dokáže docela spolehlivě vždycky ten pocit z té nekonečnosti vyvolat, protože když jsme tehdy s kamarádem poprvé jely přes Státy a někde jsme se potkali na východním pobřeží s chlapíkem, který dokonce měl české kořeny a tam vedl hospodu a říkali jsme, že teda máme namířeno na západ, tak se tak jako rozhlídl směrem k západu a říkal - ale chlapci, tohle je velká země. A to jsou, to jsou takový ty drobnosti, kdy najednou máte pocit, že ten člověk říká pravdu, no. To je vlastně příjemný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, takže teď nám to všechno bude hezky ilustrovat Bruce Springsteen.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Funkce Národního filmového archivu, jehož ředitel Michal Bregant je dnes hostem Tandemu, je samozřejmě nezastupitelná, protože zachraňuje ten úžasný fond, který tady byl vytvořen za ta léta v naší kinematografii a který, na který jsme pyšní, řekl bych, docela právem. Takže se vás chci zeptat, vlastně teď mi taky došlo, že ten archiv se neustále obohacuje, protože filmy, které se teď natočí, už jsou potom vlastně v archivu, takže vám tam přibývají pořád další a další, viďte.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No právě. No nejen, že přibývají další a další, ale my hlavně se snažíme být v živým kontaktu se současnou produkcí, protože některé producenty to malinko znervózňuje, ale já pořád říkám - film, který se teď začíná točit, nebo který chcete točit, už je potenciálně naší archivní jednotkou, protože když si vezmete, jak dlouhý je život některých filmů v distribuci, tak to je fakt nepatrnej zlomek času a naše starost je ta, abysme uchovali ten obraz i současné kinematografie v maximální úplnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě ale docela zajímá, jakým způsobem vy se třeba otevíráte vůči veřejnosti? Vím, že třeba existují filmové kanály na různých televizních jaksi těch, těch serverech, které vysílají tyhle ty filmy. To je vaše záležitost, to je, tu vy jaksi provozujete?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
My to neprovozujeme sami, ale máme smlouvy, protože kromě těch televizí, těch televizí, které běžně vysílají a které všichni můžeme chytat v těch bedýnkách doma, tak čím dál tím důležitější je ta distribuce přes internet, a to je, tam, tam asi budoucnost, protože kina budou pravděpodobně čím dál exkluzivnějšími místy, kde se bude opravdu scházet jenom společnost, která bude vědět, že chce zážitek, že chce vidět film jako za starých časů, to znamená, chce ho vidět s dalšími lidmi na velkém plátně a většina lidí se bude asi dívat na ty filmy na různých telefonech a na takovýhle zařízeních, nad čímž se můžeme pozastavovat, ale nic s tím neuděláme. A ta zařízení, hlavně ta domácí kina budou asi čím dál tím kvalitnější a člověk bude zvažovat, jestli má dát peníze za lístek, anebo jestli má koupit celou tu aparaturu. Ale naše starost je, aby ty české firmy byly přítomny všude. Vlastně musíme pokrýt všechny ty kanály, protože nechceme, aby na to lidi zapomínali, protože my jsme, jak tomu říkáme, paměťová instituce a ta paměť, to je naše hlavní starost, protože my nechceme, aby ty lidi zapomínali ani na to, co se zdálo jako okrajové, protože třeba naše kolegyně Lucie Česáková vydala nedávno knížku, která pojednává o krátkometrážní tvorbě od 30. do 50. let a ta knížka odkrývá úplně zapomenuté sféry a oblasti, které dneska už úplně lidem vypadly z paměti, protože ty filmy se strašně málokdy dají vidět. Takže nám jde o to, abysme i tyhle ty věci jakoby z okraje toho hlavního proudu vraceli zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem třeba nedávno viděl a myslím si, že jsem byl stejně jako většina naší populace velice překvapen úrovní docela zajímavou, i když někdy docela takovou komickou, úrovní třeba tehdejších reklamních filmů z téhle té doby, o které mluvíte.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No my jsme vydali nedávno takovou kompilaci všech dochovaných animovaných filmů, které se v Československu vyrobily od 20. do 40. let a tam je fantasticky vidět ten počátek reklamní tvorby, protože ta animovaná tvorba byla vlastně původně určená pro reklamní potřeby a ty, ten zrod vlastně toho jazyka animace a to tehdejší pojetí marketingu, to je teda velký zážitek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní Tandem bude nebo je pořád hodně o filmu, protože ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant je jeho hostem, a povídáme si o tom, jak pracuje Národní filmový archiv. Já si myslím, že tak jako třeba, když jsem já spolupracovával s Karlem Čáslavským a občas se na mě někdo obrátil s tím, že má doma nějaký takový jaksi starý film, jestli by ho Karel nepotřeboval, já jsem mu ho dal a on samozřejmě s velikou radostí ho přivítal a některé z nich se dokonce objevily třeba v jeho slavné Vltavě, tak i tímhle tím způsobem získáváte vy další příspěvky třeba?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No zaplaťpánbůh jo, protože my jsme třeba letos poprvé udělali takovou akci, která je mezinárodní, která se jmenuje Home Movie Day, a je to taková výzva lidem, aby se doma porozhlídli a zjistili, že třeba někde na půdě nebo na dně skříně se jim válejí nějaké filmy, s nimiž nevědí co, protože dávno nemají ty promítačky a nevědí ani, co na tom je a je to takový křehký a vypadá to tak nepoužitelně. Tak to můžou být obrovský poklady. A my máme dneska už i speciální sbírku rodinného filmu, která má svého kurátora, který se o to stará, vždycky těm lidem, kteří nám ty filmy přinesou, to přepíšeme, že dostanou DVD, na který se můžou podívat, protože na ty filmy se těžko můžou dneska dívat v 99 % případů. Takže o tohle to se hodně staráme, protože tohle to je jedna z těch takzvaně okrajových sfér, který byly trošku zanedbaný a přitom víme, že ta paměť je nedělitelná, že jo, takže i ta, ten film, který může vypadat pouze jako nějaký rodinný záběry, tak vlastně můžou obsahovat hrozně cenný informace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dá se využít potom a využíváte?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Využívá se to. Existuje tady x i soukromých sběratelů a dají se z toho dělat další filmy a dají se z toho vytvářet nová témata pro třeba současný filmy, že jo, nebo se to, to může být někdy hrozně cenný zdroj inspirace, co já vím, pro architekty, kostýmní výtvarníky a ta autenticita, která jde z toho amatérsky natočeného filmu, tak to je taky velká hodnota.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale někdy bývá docela problém s kvalitou třeba, že.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Tak to jde o to, co je kvalita, protože ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím technická kvalita.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No, technická, jsou to většinou filmy na 8 milimetrový /nesrozumitelné/ formátech, což samozřejmě nemá tolik tak podrobnou kresbu, třeba jako film na profesionálním formáte 35 milimetrů, ale i to je nějaké svědectví třeba o tom, jak se nakládalo s tím materiálem, že jo, třeba my jsme získali od Jiřího Stránského naprosto fantastickou kolekci filmů z jeho rodiny a on Jiří Stránský si myslel celá léta, že jim to StB sebrala při nějaké domovní prohlídce a pak najednou se stěhovali a zjistil á to je ten kufr. A v tom kufru byl neuvěřitelný poklad filmů, které chceme zveřejnit až při nějaké dobré příležitosti, protože tady třeba byla ta obrovská výhoda tý ucelenosti, prostě byl to jeden kufr a Jiří Stránský sám říkal, že to viděl v dětství naposled ty filmy, když mu tatínek promítal, takže tohle to pořád ještě mezi lidma je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to má opravdu svoje úžasné kouzlo. Nedávno jsem viděl takový pořad o Miloši Kopeckém a možná vůbec nejpůsobivější byly právě ty snímky natočené amatérsky z jeho soukromí, kde jaksi sedí s kamarády u stolu a má to opravdu úžasné kouzlo.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
My teďko máme ve spolupráci s rodinou Věry Chytilové teďko zpracováváme pozůstalost Jaroslava Kučery, kameramana, jejího muže a to jsou fantastický věci, jednak pro poznání jeho vlastní tvorby, ale tam jsou i záběry z natáčení filmů, který dělal s Věrou Chytilovou, nebo s jinými režiséry a to jsou zase svědectví, který nejsou nikde jinde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant toho stihne navzdory tomu, že i v těch starých, už dožívajících barácích v Malešicích má spoustu práce, tak stihne toho mnohem víc. Teď mám na mysli samozřejmě vaši publikační činnost. Přečetl jsem si, že publikujete ve spoustě časopisů.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No víte, ono ta práce, kterou teďko dělám, tak je poměrně náročná, takže já už se stávám takovým trošku negramotným a těch publikací v poslední době moc není, protože se snažím dělat svoji práci pořádně a to teda zkonzumuje úplně celýho člověka, jo, takže já jsem rád, že se mi ještě daří jakžtakž si uchovat čas, který chci věnovat studentům, protože učím pořád na FAMU, takže ty přednášky jsem si zkoncentroval do jeho pozdního odpoledne až pozdního večera, kdy už v kanceláři nikdo není a já můžu vlastně zmizet na chvilku do školy. Ale mě to psaní vždycky bavilo, protože mně přišlo zajímavý dívat se na film vždycky z trochu jiných perspektiv, protože ten film sám o sobě je samozřejmě strašně zajímavý svědectví, ale podívat se na to z perspektivy třeba politiky tý doby nebo, nebo vztahu k jiným uměleckým druhům, tak to ten film ukazuje v úplně jiném světle a vlastně můžeme se o sobě sami dozvědět víc, než si myslíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně pravda. Já, když se pamatuju, jsem procházel občas s Karlem, už zmíněným Karlem Čáslavským těmi úzkými chodbičkami, tam vašimi malými pracovnami, tak tam bylo skutečně neskutečná řada krabic s filmy. Říkal jsem si, tohle to všechno jako jednou vidět, tak na to samozřejmě nestačí jeden lidský život, ale přestože je dneska už k dispozici i pro veřejnost spousta nejrůznějších půjčoven, možností ty filmy si i někde jinde opatřit, tak přece jenom si myslím, že to největší množství jaksi obsahuje vaše instituce. Bude mít někdy takovou, takovou službu pro veřejnost, že dejme tomu na internetu si ťuknu Národní filmový archiv a tam už si prostě budu, dejme tomu, samozřejmě za nějakou úplatu vybírat?
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
To se stane a my oba se toho dožijeme, předpokládám, jo. To, co jste viděl u nás v našem momentálním sídle, tak to byl jenom nepatrný zlomeček, protože to jsou akorát materiály, které se vozí v depozitáře sem do Prahy, aby se zpracovávaly. To, co v depozitářích máme, tak to je ten, skutečně nekonečné množství filmů, které jsou naštěstí dobře, spolehlivě a přehledně uložené, takže víme, kde co máme, a teď se budeme akorát snažit postupně, a to je teda několika, v několika vrstvách, ty filmy dostávat k lidem právě digitálně, protože my teďko rozjíždíme poměrně velký projekt, který je financovaný z silnejch norských fondů, protože Noři tím, jak mají tu ropu, tak se snaží té, jak bych tak řekl, neropné části Evropy pár těch peněz posílat a z toho se právě v oblasti kulturního dědictví daří financovat spoustu užitečných projektů, které nejsou financovatelné jinak. Takže díky tomu my můžeme teďko v té nejvyšší možné kvalitě zdigitalizovat a zrestaurovat 10 filmů, které jsou nejenom určené k nějaké distribučnímu využití nebo k prodeji, k vysílání, ale jsou to i filmy, které nesou, které mají nějakou kulturní hodnotu samy o sobě a třeba ta trží hodnota u nich je mizivá. Viz úplně první film je Jana Kříženeckého. My teprve teďko díky těm Norům dokážeme ty filmy dát lidem znovu k dispozici a přiblížit se maximálně té podobě, jak ty filmy viděli diváci před 120 pomalu lety, což není vůbec jednoduché, protože se změnilo úplně všechno. Změnily se kina, změnil se způsob lidského vnímání, protože když si vezmete člověka na konci 19. století, který sedí v jakémsi sále a tam se před ním míhají živé obrazy a na nich se pohybují lidé, tak to je úplně jiný zážitek, který je těžko připodobnitelný k čemukoli po tom uplynuvším 20. století, protože třeba dnešní nějaký 3D imex taky působí jako monumentálně obrovsky, ale pořád je to něco, co sledujeme v jakémsi, v jakési kontinuitě kinematografie. Zatímco ta kinematografie na počátku byla vlastně úplně nový zážitek, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to jste mně připomněl možná tu analogii toho, jak tehdy, když sledovali tehdejší diváci ten příjezd toho vlaku a uskakovali a vybíhali z kina v domnění, že vlak se na ně vyřítí, tak podobný pocit jsem já měl, když jsem viděl poprvé 3D a jestli se nepletu, bylo to někde možná v Americe v Disneylandu a tam prostě na mě lítaly z plátna jako kameny a foukal vítr, tak jsem měl taky strach trošku.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
No tak kino vždycky bylo, je a určitá část kina vždycky i zůstane atrakcí. To je ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je dobře.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Je to, je to forma zábavy, vůbec nic proti tomu, ale já se nikdy jako nad tím nepohoršuju, protože koneckonců když je kino dobrou zábavou, tak je to naprosto, naprosto v pořádku a patří to ke kultuře národa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že lépe jste to nemohl, pane řediteli, vyjádřit na závěr dnešního Tandemu. Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant byl dnes hostem Tandemu a doufám, že jste se zase o filmu dozvěděli něco nového. Jinak vřele doporučuju stránky Národního filmového archivu, tam si myslím, že si přečtete ještě víc. Moc děkuju, ať se daří, ten nový dům, doufám, že zažijeme brzo a zažijeme brzo i ten, ty stránky, na kterých si budeme moci potom prohlédnout cokoli, co u vás je ke shlédnutí. Díky a na shledanou.
Michal BREGANT, filmový historik a teoretik, ředitel Národního filmového archivu
--------------------
Děkuju za pozvání, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
