Metaná se hraje i na jihu Čech, obrovským fenoménem je ale v sousedním Rakousku

„Baví nás to a na konci vždycky něco dostaneme.“ Tak odpovídají desetileté dívky, které ve večerních hodinách hrají žákovský turnaj, na otázku, čím je pro ně rakouská verze metané.

O hřiště se v Bad Goisern stará asi čtyřicetiletý Fritz. „Nejdůležitější je stoupnout si tak, že máte jednu nohu vepředu. Já jsem pravák, tak mám vepředu levou nohu. Pak zamířit, hodit a druhou nohou vpřed a odrazit se. Nejdůležitější je přenést váhu,“ popisuje.

Pravidla metané jsou různá. Při dětském turnaji se například střílí na cíl od jedné do desítky. „Když je někdo hodně dobrý, může získat až sto bodů, protože je deset hodů. Tato pravidla jsou při turnaji dětí, chceme je namotivovat a nadchnout pro metanou, protože u nás je to velká tradice. Klasická pravidla se liší v tom, že závodí družstva, trefujeme se na cíl, počítání je jiné a hraje se o pivo, guláš nebo víno, ale to hrají jen dospělí,“ říká Fritz.

Tradice tohoto sportu je v Bad Goisern extrémně silná. „Já hraji od té doby, co jsem se naučil chodit. Vyrostl jsem tady, od tří let jsem tady byl denně, koukal jsem, jak hrají rodiče. Teď záleží na počasí, když nám nepřeje, nemůžeme tolik hrát a jsme smutní,“ vypráví.

Hrát se ale dá téměř za každého zimního počasí. Kuželky jsou z různé váhy, různých tvarů. „Já jich mám třicet typů, ale někdo jich má i padesát. Na počasí záleží. Když je sníh, tak se používá lehčí kuželka, aby skákala po sněhu. Když prší, musí být kuželka těžší, třeba z kaštanového dřeva. Je to věda,“ doplňuje Fritz.

Sezona začíná hned, jak napadne sníh a mrzne, a může trvat až do poloviny března. Každý den se dráha polévá a udržuje. Hřišti v Bad Goisern prospívá, že leží ve stínu a přes hory a dům se k němu nedostane slunce.