Mercy, Mercy, Mercy byl ryzí jazzový hit, který zpívala i Marie Rottrová
Po úvodním Swing Bandu Tábor pod taktovkou Jakuba Valeše v letní swingové, potažmo jazzové náladě si dáme jeden ryze jazzový hit a zároveň se dostaneme k velkému jazzmanovi.
K altsaxofonistovi tmavé barvy pleti Cannonballu Adderleymu, o němž se někdy mluvilo o „šťastném muži ve špatných časech“. Opravdu dokázal procházet v pohodě a bez zjevnějšího zakolísání mnohými poryvy a bouřemi doby.
Mohutný Cannonball Adderley se prosadil i na americké hitparádě v roce 1967 s živým publikem natočenou skladbou s milostiplným názvem Mercy, Mercy, Mercy, jejíž autorství patří věhlasnému rakouskému jazzmanovi s moravskými kořeny Joeu Zawinulovi. V pořadu si můžete poslechnout tento hit v původní verzi z roku 1966.
Skladba se dočkala dokonce více textů. Ten první od známé televizní herečky Gail Fisher, s nímž a s touto písničkou měla jistý úspěch zpěvačka Marlene Shaw. Zakrátko si napsala ke skladbě Mercy, Mercy, Mercy vlastní text pozoruhodná dvojice Johnny Guitar Watson a Larry Willams pro jejich verzi. A právě s touto slovesnou podobou Mercy, Mercy, Mercy zaznamenala velký hit v roce 1967 pop-rocková kapela z Chicaga jménem Buckinghams.
Je zajímavé, že tato písnička se dokonce dvakrát zachytila v diskografii Marie Rottrové a skupiny Flamingo, v různých podobách a časech. Ta česká verze je opatřena slovy Pavla Vrby pod názvem Nechci a její nahrávka je z roku 1972. Ta anglická je z alba Marie Rottrové a Flaminga z roku 1977 Rhythm and Romance s textem rodilé Britky, vdovy po československém pilotovi, v Čechách žijící a komunisty perzekuované pozoruhodné ženy Joy Turner-Kadečkové, která, mimochodem, pomáhala s angličtinou Evě Olmerové.
A právě tuto coververzi Mercy, Mercy, Mercy pod anglickým názvem I've Had Enough, Už toho mám dost, vám na závěr zahrajeme s Marií Rottrovou a Flamingem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.